Karma! Stáří kvalitu fakt nezaručuje :))

Úplně stejně jako ji nezaručuje mládí

Jak by asi postupoval klinický psychiatr, kdyby chtěl zjistit, zda se u autorky nejedná o určitou hysterickou vlohu?

Pohovořil bych s ní o 4 okruzích otázek:

1) přátelé: Od osoby s rozvinutou hysterickou vlohou by slyšel, že buď přátele nemá, nebo že je stále střídá.

To má svoji logiku, protože málokdo vydrží v nerovnoprávném vztahu, kdy hysterik má jen práva a přítel jen povinnosti. A vyslechl by jeden nebo více příběhů o tom, jak ji který přítel bolestně zradil.

2) rodiče: V naprosté většině je to vztah odmítavý až nepřátelský.

V minimu případů - obvykle u žen - přehnaně a protivně přecukrovaný, kdy mamince se několikrát denně volá a je okolnímu světu prezentována jako nadpozemská bytost nadaná nevídanou moudrostí a schopnostmi i když pracuje jako uklízečka.

3) zaměstnání: Při běžném občanském povolání, tedy i v nějaké kariérní struktuře hysterik vadí. Je nafoukaný a přecitlivělý, takže se mu nedá žádná chyba vytknout a všichni kolem něj raději chodí po špičkách. Přestože je obvykle průměrně až nadprůměrně inteligentní, není kvalita jeho práce nijak zvláštní. Je to dáno jeho nesoustavností a nesoustředěností vyvolanými stálým vnitřním puzením k nějaké hyperaktivitě. Hysterikův popis je obvykle takový, že v práci si ho nikdo neváží, jeho mimořádné kvality jsou nedoceněné. Popis spolupracovníků a nadřízených je takový, že je jasné, že ho obklopují zlomyslníci propadlí špatnosti a zlu.

4) manželství: To je oblast nejbolestnější, protože v ní hysterik selže vždy.

Vždy je to manželský partner, který už neví kudy dál a vyhledá pomoc. Hysterik se nechá přesvědčit, že pro úspěch léčby je třeba hovořit i s druhým manželským partnerem - s ním - a přijde. Sám by totiž nikdy nepřišel a už vůbec by se nenechal léčit, protože dle svého názoru je přece zcela v pořádku on, a ten kdo potřebuje léčit je okolní svět.

To jen pro ty, kteří se domnívají, že by chyba mohla být v autorce a nikoliv v jejím okolí. Alespoň výše uvedené bychom o autorce museli znát.

......paní autorko.....ještě jedna rada: Málo jíst, dlouho spát a s důchodci nesedat!

A létě letět relaxovat na pět dní k móři.

Nechci se Vás dotknout, ale nejste už i Vy blízko důchodovému věku?

STRAŠNÝ!! Jste vůbec člověk??

65+

Pani nepise, ze vsichni duchodci jsou nenavistni, jen, ze se tam takova skupina, navzdory vseobecnemu nazoru o moudrem stari, vyskytuje...

Nenávistni důchodci, nenávistna partnerka Vašeho syna.....O domě kde žijete s důchodci a jejich špatnými návyky jste nás už několikrát informovala a není nakonec ta chyba ve Vás? Asi žiju jinde.Tam kde si důchodci rádi užívají vnoučat, zdraví, cestovani a pokud ho mají tak i dobrého důchodu.

A jinak se cítíte být zcela zdráva?

Děs, že? Kritizovat někoho, kdo se chová v domě jako hulvát. To raději sklapnout podpatky a chovat se taky tak.

Vy musíte mít strašný život, paní Vlachová.

Všichni kolem jsou nevychovaní gauneři a ještě k tomu staří; čím to asi bude?.

Ale nebojte se, také na vás dojde - pokud se dříve neutrápíte sama.

• Múdrosť prichádza s vekom ... ale u mnohýýýýýých starých ... žiaľ ... vek prichádza sám. Proste z mladého somára sa stáva starý somár.

PS som 70+, viem čo hovorím

A cítíte se mladým, nebo starým. Za sebe, taky 70+, se cítím častěji tím starým somárom :-)

Tento příspěvek jsem dával k článku paní Pantlíkové na stejné téma: V čem jen to je, že tak rádi soudíme druhé. Dokud nebudeme v jejich kůži nemůžeme nic vědět o tom, jak bychom se cítili a chovali my. Děkuji za článek paní Pantlíková, Váš názor je mi rozhodně bližší než názor paní Vlachové. Hezký den. I Vám paní Vlachová

Pokud se někdo chová jako hulvát, máme právo ho soudit a nemusíme být rozhodně v jeho kůži. Příkladů takového chování dala paní Vlachová ve svém blogu dostatek.