Dovolím si sem vložit z vedlejšího mého blogu, kam jsem uklizen, můj syndrom, jó?

Taky vás chytlo dneska u srdce zase to nové lidlovské retro? Jak to oni vlastně dělaj?

2. 03. 2018 13:47:44

Ne že bych si nedal lososa, mořské plody, želví polévku, žabí stehýnka, šneky, sushi, belgickou čokoládu či kus masa á la Stroganoff, ale když "vyleze" řetězec Lidl se svým retro-týdnem, tak mne to vždy tak nějak chytne u srdce..

A musím tam pro nějakou tu "pochutinu ze starých časů". Ne že bych chtěl se do těch časů vrátit, to ne, je mi dobře v kapitalistické současnosti, ale na druhé straně - tenkrát jsme byli mladí a na ty špatnosti tehdejší doby jsme asi už jaksi trochu pozapomněli. A to, co teď Lidl bude nabízet, tak jako obvykle v retro-týdnu, na to se docela těším, i když moji mladí by se třeba divili: Tohle chceš jíst? Na to rád vzpomínáš? Ano, zvlášť když to bylo navíc nesrovnatelně levnější - třeba to eskymo za 50 halířů českých, že, a ostatní nabízené podobně. Taky mi je jasné, že jsem bral oproti dnešnímu průměrnému platu třiceti tisíc korun minimum - tenkrát jako začínající makáč 1800,- Kčs. Ale to mi nikdo teď nevymluví - rád si zažvejkám třeba Pedro, dám si gothaj s octem a cibulí, koupím si dobrou vepřovku, kterou jsem vozil na všechny možné čundry nebo i májku do přírody a pochutnám si i na moroženojem, tedy ruské zmrzlině. A to, opakuji, bez jakéhokoliv sentimentu po době, kdy jsme byli v područí země, kde, jak se tvrdilo, zítra, znamená včera. Jen mi není jasné jedno -a to je vlastně důvod proč toto píšu. Rozhodně nejsem žádným nadšencem propagujícím akci Lidlu. Píšu proto, že mi není jasné, kde se ty potraviny berou. To vytáhl Lidl z nějakých starých nedoknutelných komunistických zásob? Nebo mu to speciálně a zvlášť pro ty sentimentalisty někde v potravinářské fabrice vyrábějí? Asi to druhé bude pravdou, že. Vždyť je to tam u toho gothaje napsáno: vyrobeno přesně podle receptury z roku 1977. A máš to Vávro, nemusíš nad tím vůbec dumat, že... Za týden mám

Karma

Výborně napsánoMně včera iDnes smazalo, za antikomunistický komentář.

Znáte to úsloví, rozumi tomu jako milé domácí zvíře zelenině. Asi takové jsou autorčiny představy minulém režimu.

Samozřejmě, nemohla zažít padesátá léta, ale něco o nich slyšet musela. Takže tvrdit, že normalizace znamenala ten nejhorší teror, je buď kardinální neznalost nebo kolosální manipulace.

To, že by byl někdo vyšetřován či trestán za pouhý poslech Svobodné Evropy, je naprostý výmysl. Za šíření a agitaci asi ano.

A při srovnávání alkoholických eskapád našich prezidentů autorka trochu zapomíná na to, že čestné místo "na bedně" patří nejen oběma jmenovaným, ale že bedna má tři místa pro alkoholické prezidenty.

Shrnuto: žádný komunistický syndrom neexistuje, je to jen pláč nad tristními politickými výsledky a katastrofálními vyhlídkami rádoby pravice.