Můj syn

Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.

Myslím si, že si Osud s mým životem dosti zahrával, byly časy, kdy se mi nežilo vůbec dobře, musela jsem se kolikrát zapřít a jen silou vůle jít dál.

Mám jen jediného syna. Když jsem otěhotněla, po prvních měsících se ukázalo, že je mé těhotenství rizikové, a skončila jsem v nemocnici s diagnózou vcestného lůžka. Tenkrát ke mně nikdo nesměl s výjimkou mého bratra lékaře. Můj styk se světem se odvíjel pomocí dopisů. Těhotenství muselo být ukončeno předčasně císařským řezem, lékaři mě strašili, že se mi narodí anemické dítě, které díky tomu skončí na kojeneckém oddělení. Vězte, že mi nebylo co závidět. Syn se však narodil zdravý a měl se k světu.

Když jsem přišla domů, přijela má maminka, aby mi pomáhala. Můj tehdejší manžel byl sklářský výtvarník na volné noze a byl velmi často mimo domov. Myslela jsem si, jak bude šťastný, že se mu narodil krásný zdravý kluk. Ale nebylo tomu tak. On už se citově angažoval někde úplně jinde. V době, kdy jsem ležela v nemocnici, jej do svého života nalákala dcera známého filmového režiséra, již můj ex znal ze svých studií na UMPRUM. Po návratu z nemocnice jsem poznala, že něco nehraje, a muže se zeptala, co se děje. On na to, že se zamiloval. Byla to pro mě nečekaná rána, blesk z čistého nebe. Vyčerpaná těžkým těhotenstvím, vyčerpaná císařským řezem, kojící matka. Vůbec dnes nevím, jak jsem to vše mohla zvládnout. Jeho milence jsem tenkrát napsala, jak se cítím, jak jsem celá zesláblá po příchodu z nemocnice...Ona na to zareagovala tím, že atakovala mého muže expres dopisy, telegramy, čímž jej výrazně nalomila a přihrála na svou stranu. Naprostý hyenismus, kdy nedokázala vzít na vědomí mé šestinedělí. Nakonec mě můj muž i syna opustil, když jsem jela na procházku s kočárkem. Synovi bylo pět měsíců. Nemusím se rozepisovat o tom, jak jsem vše snášela. I když jsem věděla, že v manželství nemá cenu pokračovat, nebylo to pro mě lehké. Jsem zvyklá dávat každému svobodu, nevěrný muž by mě byl odsoudil k záhubě. Rozvod jsem si dokázala racionálně vysvětlit, ale po stránce emocionální jsem prožívala peklo a do toho malé miminko...

Můj ex dal našemu synovi do života velký handicap. Ošidil jej o mužský vzor, jenž je ve výchově dítěte tak důležitý. O syna příliš moc nestál, svou milenku pojal za ženu a ta si jej nárokovala jen pro sebe, když se jim narodila dcera, preferovala své dítě. Můj syn byl jen outsider. Ve styku s otcem jsem nebránila, neumíte si představit, jak moc si můj syn přál vídat se se svým otcem. Abych synovi zajistila alespoň odpovídající životní úroveň, učila jsem na SŠ a k tomu jsem měla spoustu jazykových kurzů. Vracela jsem se domů velmi unavená, musela jsem rychle uvařit a postarat se nejen o syna, ale i o celou domácnost. O prázdninách jsme spolu hodně cestovali, syn se mi nakonec "odvděčil" tím, že žije v zahraničí.

Když bylo synovi 12 let, začal vařit. Jediný vzor ve výchově, jenž se mu dostával, byl ten ženský. Odmalička viděl svou mámu u sporáku něco kuchtit, případně péct moučníky. A jeho to inspirovalo. Měla jsem čínskou kuchařku, on podle ní začal vařit. Ač malý kluk, jeho jídla byla skvostná. A tak vše začalo. I když nevystudoval gastronomii, vaření miloval. Byl svého času výborný klavírista, přesto u něj zvítězilo vaření.

Čas se posunul, zahojil všechny šrámy. Už jsem si nikdy nepořídila žádné jiné dítě, protože neuznávám ženy, které si pořizují děti s vícero partnery. Jsem v tomto směru velmi konzervativní a myslím si, že je to dobře. Syn dospěl, odjel pracovat do zahraničí, nakonec se usídlil v norském Oslu, kde pracuje jako šéfkuchař v jedné luxusní restauraci. Včera se zúčastnil vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže o nejlepší restauraci. Soutěže se zúčastnily skandinávské země, Velká Británie a Španělsko, výsledky byly vyhlášeny v dánské Kodani. Můj syn tam jel jako šéfkuchař jeho restaurace. A vyhrál to, restaurace, v níž vaří, byla vyhlášena nejlepší norskou restaurací, což je pro Norsko velký úspěch, je to i velký úspěch pro mého syna, protože jeho cesta k tomuto vítězství byla doslova trnitá. Ale dokázal svou pracovitostí i kreativitou, že je možné dosáhnout v životě svých cílů.

A tak jsem jako máma šťastná, že i přes velkou nepřízeň Osudu se můj syn vypracoval a život bez táty dokázal zvládnout...Když vidím filmy slavného českého režiséra, vždy mi připomenou jeho dceru. Ač slavný režisér, svou dceru nenaučil základní morální slušnosti. Sázela na to, že na svůj ženský klín naláká muže, jehož žena ležela v nemocnici s těžkým těhotenstvím, nebrala na to ohled, ani na šestinedělí milencovy manželky. Viděla jen své ego, svůj cíl. Ona i můj exmanžel nesou velkou vinu na handicapu mého syna, jemuž se nedostalo otcovské péče. Je to velký hřích jít proti miminku a kojící matce, za to jednou každý nevěrný muž i jeho milenka zaplatí svou daň. Není třeba se nikomu mstít, přát mu něco zlého, Osud si hříšníky najde sám...