Postrádáme schopného krizového manažera

Motto "Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 12.25)

Být krizovým manažerem není stejné jako jít si koupit do pekařství půlku chleba. Krizový manažer musí být vyzrálá osobnost, která je všemi respektována.

V diktátorských režimech se můžeme setkat s lidmi, kteří postrádají páteř. Jsou to všelijaké kreatury, jinými slovy zrůdičky, kterým jde jen o to, aby z režimu mohli vytřískat co nejvíc. Aby nemuseli hmotně strádat, aby jim bylo dopřáno to, co je většině lidí v nedemokratickém systému odepřeno. Platí i o komunistické diktatuře, která nechala zrodit lidi, jimž nešlo o komunistickou ideologii, ale o vlastní profit. Bohužel se s těmito důsledky bolševické éry setkáváme až dodnes. Do vrcholné politiky se mohli dostat tací, kteří profitovali za dob soudruhů, dokázali využít divokou privatizaci v 90. letech a jejich poslední ambicí se stala politika. Ovládat zemi jako svou firmu, jejíž jmění bylo veskrze získáno nekalostmi. To je obraz dnešní vlády, přesněji řečeno, současného premiéra. Přisoudil sobě roli krizového manažera, na niž postrádá patřičné schopnosti.

Aby si mě mohli lidé vážit, musím k tomu disponovat určitými volními vlastnostmi. Musím být člověkem, který nelže, umí nazvat věci pravými jmény, nekličkuje, ctí zásadovost a nemění názor. Mám-li  být ctěn a uznáván, musím být důvěryhodný, pevný ve svých názorech, respektuji mravnost, stojím za svou rodinou a svou ženu nevyměním za lacinou Barbínu, jejímž jediným atributem je její věk. Schopný krizový manažer nesmí být vydíratelný, což o panu Babišovi nelze říci. On bohužel vydíratelný je, podíváme-li se na jeho historii. A kdo jej drží v šachu? Samotná hlava státu. Schopný krizový manažer nesmí nikdy podléhat hysterii, musí zvládat své emoce a umět zklidnit ty, kteří mají obavy. Není krizovým manažerem ten, který na veřejnosti roní slzy, stylizuje se do postavy chudáčka, když se jedná o jeho samotného. Schopný krizový manažer upozadí své já, své cíle, a zaměří se na prospěch celku. Schopný krizový manažer si úctu a respekt nezískává napadáním jiných, vulgaritami, lhaním, vyhrožováním, manipulací a přenášením odpovědnosti na druhé. To jsou praktiky, kterých používali bolševici, ale v demokratické společnosti místo nemají. Bohužel současný premiér se jeví tak, že se domnívá, že to, co jej soudruzi naučili, může používat i nadále. Proto ztroskotává, protože ne každý si nechá líbit to, co si zřejmě nechají líbit ministři za hnutí ANO. Když je situace vážná, není na místě ji ještě dělat horší. Je zapotřebí zachovat klid a rozvahu, což je něco, co pan Babiš opět nezvládá. Dělá vše horší. Třeba tím, jak neustále mění své názory. 

Opravdu postrádáme schopného krizového manažera. Podle toho, jak se pan Babiš chová, nechává nás stále více poznávat své praktiky, svou osobnost, je stále více čitelný. Nejedná se o nic pěkného. Ke svému postavení a majetkům se nemohl dostat bezúhonnou cestou, proto se mu nedá věřit. I kdybychom jen pominuli jeho minulost, to, co je neodpustitelné, je fakt, jak nezvládá náročné situace. Zřejmě je ze svého života zvyklý na slepou poslušnost svého okolí. Jenže koronavirus poslušný není, a aby bylo lze jej zvládnout, na to je zapotřebí silné osobnosti, zkrátka někoho, kdo je vážen. Pan Babiš bohužel mezi takové nepatří. Není to morální autorita, není s to zvládat své emoce na veřejností, postrádá zásadovost, přirozenou vážnost, má zakalenou minulost, je vydíratelný, nemá hezký slovní projev. K tomu, aby se dokázal na veřejnosti vůbec vyjádřit, potřebuje PR. Současného premiéra možno považovat za produkt komunistické diktatury, která ztrácí svou platnost v demokracii. A to je zapotřebí mít na vědomí. 

Jsme svědky truchlohry, v níž se nemáme o koho opřít. Můžeme útěchu hledat ve své minulosti, kultuře a umění, ale mezi současnými vládními politiky tomu tak není. Snad jedinou světlou výjimkou je mladičký Tomáš Petříček, ministr zahraničí, jenž je trnem v oku našemu prokremelskému prezidentu, jemuž poklonkuje dnešní premiér. Jinak se dá říci, že  tu vůbec nikoho nemáme, komu by se dalo z vládních činitelů věřit. A současnému krizovému manažeru už vůbec ne, protože na to zkrátka nemá. Jeho vlastnosti a schopnosti jsou poplatné diktátorským režimům, které dávají zrodit kreaturám, jimž nejde o nic jiného než o vlastní prospěch. Jde o lidi bezzásadové, slabošské a zbabělé, jednoduše takové, kteří budou měnit svá přesvědčení a kabáty podle toho, co je v současnosti v kurzu. Ale my je snad nepotřebujeme, nebo snad ano? Měla by jim už konečně zvonit hrana, mám-li použít slova Ernesta Hemingwaye...