Volby do senátu

Pan Jaroslav Kubera se nesmazatelně zapsal do naší historie. Jeho nenadálý skon neočekával nikdo, ale stalo se. Proto se na Teplicku konaly volby, v nichž by měl být tento významný politik nahrazen.

Motto "Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 11.3)

Pan Jaroslav Kubera se nesmazatelně zapsal do naší historie. Jeho nenadálý skon neočekával nikdo, ale stalo. Proto se na Teplicku konaly volby, v nichž by měl být tento významný politik nahrazen.

Musím říci, že žasnu nad drzostí některých lidí. Tento pocit jsem si uvědomila, když jsem si přečetla, kdo všechno se chce do Senátu dostat. Mezi jmény jsem našla i jméno ředitele jedné střední školy, na níž jsem působila jen ve zkušební lhůtě, Když jsem poznala, oč tu běží, ze školy jsem odešla.

Ze školství jsem odešla v roce 2008, když jsem viděla, kam tento resort padá a kdo mu vládne. Před nějakým časem jsem se nechala zlákat jakousi střední školou, zda bych tam mohla vyučovat angličtinu. Tenkrát jsem si řekla, proč ne. Jenže to, co jsem na oné škole poznala, ukázalo mou bláhovost. Ocitla jsem se zpátky v době komunistů. Usoudila jsem tak po krátké době, kdy jsem viděla, kdo školu řídí, a jak ji řídí. I když tento člověk se mnou nikdy nejednal tváří tvář, přesto jeho konání vykazovalo na škole jisté abnormality. Po zkušenostech s komunistickou nadvládou jsem netušila, že bych se někdy mohla setkat s praktikami, kterými bolševici prosluli. Pro ně jsou typické moc, nezměrná touha ovládat ty, kteří se nechají, nesvoboda, útlak a činit příkoří těm, kteří stojí pod nimi. Tak to oné škole chodilo. Ředitel, dle mého soudu, pojal erár jako své eseróčko, které mu mělo poskytnout životní standard, jaký si představoval. Že školství není o zvyšování životní úrovně, jaksi ze svých úmyslů vytěsnil. Tomuto člověku nikdy nešlo o to, jak si vedou jeho žáci, jak jsou vzděláváni, nad tímto povýšil své osobní zájmy. Mohu mluvit jen za anglický jazyk, který jsem vystudovala na VŠ. Na SŠ, kterou tento člověk vede, měl za mého působení na starosti člověk s maturitním vzděláním, přitom neměl ani maturitní zkoušku z angličtiny. Tomu odpovídala i úroveň tohoto jazyka. Nepochopila jsem, jak je v dnešní době možné, že může maturitní předmět mít na starosti někdo bez jakékoli kvalifikace. Na hrb ředitele nutno uvést i fakt, že s podřízenými jednal jako s nevolníky, kteří nemohou vyjádřit svůj názor. I když na svou adresu musím uvést, že se mnou se nikdy nesrazil. Zřejmě si uvědomil, že by se mnou prohrál. Jsem natolik životem zkušená, že praktiky, které zavánějí totalitním myšlením i jednáním, umím odrazit. Zřejmě ve mně poznal silného soupeře, jehož nechal. Nicméně nenechal na pokoji ty, kteří se dali. 

Je opravdu s podivem, že tento člověk stále stojí v čele střední školy. Nezměrná fluktuace učitelů je ukázkou toho, že je v této škole cosi zapáchající. Na ředitele školy mohou přicházet nové stížnosti, ale jsou všechny vždy smeteny pod stůl. Kdo za nimi stojí? Komunistický hejtman, který sám našel v sobě opovážlivost nahradit nesmrtelného Jaroslava Kuberu?

Vše dopadlo dobře. Uváděný ředitel střední školy ani zástupce komunistů v senátních volbách neobstáli. Kdyby se tomu tak bývalo stalo, musel by se teď pan Kubera obracet v hrobě. A to mu ze srdce nepřeji...