(Ne)obyčejné osudy jedné české šlapky

Motto "Jak dlouho, lenochu budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?" (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Před ručením, leností, ničemností, 6.9)

Bertě byste bezesporu nehádali, že se jí blíží padesátka. Ale co byste na první pohled uhádli, je patrné. Že totiž jde o nefalšovanou šlapku. Stačí vidět, do čeho se tato ženština odívá. V létě, v zimě nosí šortky, které odhalují její tlustá stehna a velkou zadnici. A aby byla vyzývavost jejího oděvu dostatečná, jako vršek volí síťované tričko s hlubokým výstřihem, z něhož jí vykukují velká prsiska. I když původně tmavovláska, barví se na blond. Neodborný zásah se nepěkně promítl do kvality vlasů. Dnes vypadají jako odbarvená koudel. Bez lesku a tvaru. Je dlouhodobě vedená na úřadě práce, ale do práce by ji nikdo nikdy nedostal. Vždyť už více než deset let se životem protlouká, aniž by musela pracovat. Kdysi sice složila maturitu, ale jí více vyhovuje nejstarší řemeslo, k němuž žádné certifikáty nepotřebuje. Navíc jí nahrává skutečnost, že žije poblíž německých hranic. A mnozí Němci jsou proslulí tím, že ujíždějí na různých prasečinkách, které jim jejich německé protějšky nedopřávají. A tohoto dokáže Berta využívat přímo mistrně. Proto se jí podařilo nalákat dva německé muže. Markuse a Dietera. 

Markus je ženat a navíc by mohl být Bertě otcem, přesto své přednosti má. Má celkem slušný důchod a navíc ještě pracuje, proto může Bertě dopřávat. Oblečení, zahraniční dovolené, pravidelné nákupy potravin v Německu. Dieter je věkem blízký Bertě, oproti Markusovi je to chlap jako hora, plný síly i erekce, ale má jednu nevýhodu. Stejně jako je Berta nezaměstnaný a žije z podpory v Německu, což činí cca 480 eur měsíčně, dále ještě dostává příspěvek na bydlení. V porovnání s nezaměstnanými v naší zemi se mu žije lépe. Zatímco Markus jezdí v luxusním voze, Dieter vlastní ojetinu za pár babek. Markus dbá o svůj zevnějšek, i o svůj chrup, což se o Dieterovi říci nedá. Zuby nemá, ale Bertě toto nevadí. Dle jejího úsudku nemusí mít muž chrup, ale musí mít peníze. A Dieter, i když nezaměstnán, přispívá Bertě na domácnost 50 eury týdně. Pro ni jsou to velké peníze, za něž si může něco koupit. Markus jí nikdy nedával žádnou hotovost, proto mu toto vyčetla. Jaksi opomněla, že díky jemu může léta přežívat, aniž by musela pracovat. Ráno vyspávat do jedenácti, pak vstát, nikam nespěchat, nic nemuset vařit, protože je tu od toho stará matka, která v tomto zahálčivém životě svou dceru jen podporuje. Pro matku je akceptovatelnější, když dcera prodává své tělo, než aby chodila po ulicích s kárkou a sbírala starý šrot. Markus jí sice nějaký šrot vozí z Německa, ale aby si takto žena obstarávala peníze, se Bertě příliš nezamlouvá. Ani sbírání německých lahví, které pak vrací v Německu, když ji tam Markus bere na nákupy. Bertě to vše připadalo jako vytloukání klínu klínem. Nic pro ni, když odjakživa snila o tom, že jednou skončí jako Julia Roberts v nestárnoucí komedii Pretty Woman. I když se žádný Richard Gere v jejím životě nekoná, neb Markus či Dieter nejsou ani jeho slabou náhražkou, přesto si Berta může říci, že se jí nežije až tak špatně. Nemusí se každodenně lopotit s prací, ale může si naopak života, i když jí už na dveře zaklepalo klimaktérium. 

Rajda s padesátkou na krku. Někdo by řekl, že má své za sebou, ale vskutku je tomu naopak. Berta vyvolala velkou válku mezi dvěma německými muži. Oba o sobě vědí, oba na sebe žárlí a předhánějí se v tom, jak si českou šlapku udržet. Vše nasvědčuje tomu, že mladší Dieter v této bitvě vítězí. Je přece jen oproti Markusovi mladší, bez problémů s erekcí, ochoten přispívat do Bertina rozpočtu. Markus tak musí řešit fakt, že i on bude muset obětovat svá eura a Bertě platit. A protože se chce zachovat jako grant a vytřít Dieterovi zrak, je rozhodnut Bertě dávat osmdesát eur za každé její číslo. Kdy mu provede prasečinky, kvůli nimž se bez ní nedokáže obejít.

Jeden by řekl, jaký může mít šlapka život. Ale nešlape-li chodník a vykonává-li svou činnost kdesi v penzionu, který si musí její štamgast zaplatit, nemusí to být až tak špatný život. A o tom je Berta přesvědčena. Netrápí ji, že už je léta evidována na úřadu práce, její životní filozofií je nikdy už více nepracovat. Od toho jsou tu jiní, kteří přispívají do státního rozpočtu. 

Zda se jedná o fabulaci či skutečný příběh, nechť každý posoudí sám...