Kam až jsme dospěli

Motto "Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti. Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.28, 19.29)

Dnes je 17. listopad. Je to významné datum v dějinách naší země. Rok 1939, kdy zemřel student Jan Opletal, jenž byl mezi těmi, kteří protestovali proti narůstajícímu fašismu. 17. listopad 1989, čas, v němž si všichni demokraticky smýšlející lidé v mé zemi mysleli, že skoncujeme s diktaturou. Ještě dnes si přesně uvědomuji, oč v tu dobu šlo, jak byli komunisté slabí a jak se báli, protože si byli vědomi svinstev, jež tu za svou dobu vlády od roku 1948 napáchali. Justiční vraždy, perzekvování nepohodlných, pracovní tábory. Jenže bohužel se bývalým komunistům nestalo vůbec nic, platí i o důvěrnících StB. nemůžeme se proto divit, že se moje země ocitla v situaci, v níž se nedobře dýchá. V čele země stanuli dva lidé, kterým nejde o svobodu, jde jim jen o zviditelnění sebe v současnosti. Stávající prezident, stávající´premiér.

Nemohu žehrat na vše. Jsem opravdu šťastná, že jsem zažila vládu Václava Havla, na nějž nikdo z jeho následovníků nemá. A to se ani nemusím zmiňovat o premiérech této země. Václav Havel nasadil laťku tak vysokou, již zatím nikdo z jeho nástupců nedokázal překonat. Václav Klaus nic moc, ale Miloš Zeman je jen velmi trapným odvarem toho, co tu Václav Havel po sobě zachoval. Jeho odkaz je natolik silný, že překročil rámec nejen České republiky, ale nadobro se zapsal do historie lidstva. A toho bychom si měli být vědomi. Václav Havel neodmyslitelně patří mezi nejlepší osobnosti, jaké se na naší planetě narodily. 

Moje země se nenachází v záviděníhodní situaci. Ale pro ducha českého národa to není nic nového. V historii mé země jsme se museli potýkat s rozličným bezprávím. A není tomu nejinak i dnes. I když se tu člověk, jenž se Čechem nenarodil, tudíž ani nedokáže mou mateřštinou hovořit, snaží obalamutit lidi, kteří jsou až přespříliš důvěřiví, neznamená to, že by duch českého národa zemřel. V naší historii tu vždy byli lidé, kteří souzněli s duchem mého národa a kteří se nikdy nebáli své přesvědčení a svůj názor vyjádřit. Lidé, kteří dokázali unést příkoří, jež plynulo z toho, že dokázali otevřeně vyslovit svůj názor.

Nejsem už mladá, mám své odžité. Vím, jaké to bylo, když nás obsadila sovětská vojska a pobývala na našem území. Vím, co dokázali komunisté, jak dokázali likvidovat lidi. Proto píšu tento blog. Chci vyburcovat lidi z jisté letargie. To, co v naší zemi probíhá, není pro demokracii a svobodu dobré. Nemůžeme se přece ztotožnit s někým, jehož zjevné ambice jsou ovládnout naši zemi a prosazovat jen své zájmy, jež skrývá pod populistické kroky.

To jsou v mé zemi opravdu takoví lidé, kteří uvěří člověku, jenž byl v komunistické straně, spolupracoval s StB a neváhá pro své cíle obětovat své děti? Pro něco takového studenti v listopadu 1989 neprotestovali...

Tímto svým blogem chci uchopit dlaň všech Čechů, kterým je blízký odkaz Václava Havla, Čechů, kteří by se nikdy neprovinili demokracii, již ctí jako jednu z nejvyšších priorit a hodnot ve svém životě. I když v současnosti je český národ ovládán někým, kdo se Čechem nenarodil, nelze nechat zemřít ducha mého národa. Národa českého...

Člověk, jenž lže a jehož svědomí je nečisté, kolem sebe kope. Používá slova silně emocionálně zbarvená, není mu vzdálené do své špinavé hry zatáhnout své nejbližší lidi. Buďme šťastni, že jsme tu měli Václava Havla, jenž neměl nikdy zapotřebí kolem sebe kopat a rozsévat špínu. Byl tak velikým člověkem, jenž zanechal své poselství českému národu i celému světu. Je jen otázkou času, kdo jeho štafetu převezme dál...