Kam se poděla ženskost?

Motto "To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě." (Kazatel 6 - 7, Ničeho příliš! 7.15)

Páteční ráno. A já jdu do práce. Přede mnou se objeví mladá žena. Těhotná. Na tom by nebylo nic divného. Ale s cigaretou v ústech. To už divné je, těžko akceptovatelné, vidět těhotnou, která kouří. Bezohlednost k dítěti ještě nenarozenému se projevuje od prvního okamžiku. Když ji tak sleduji, co má na sobě a jak kráčí ulicí, nemám z ní příjemný pocit. Žena z okraje společnosti. Další žena, která přivede na svět dítě, o jehož osudu rozhoduje předem.To, že jí na vlastním potomku nezáleží, dává najevo až příliš. Kouří. A když dokouří, odhodí nedopalek kamsi. Že by se namáhala a odhodila oharek do koše, není její parketa. Nač po sobě uklízet.

Jak tak kráčím ránem, krom těhotné ženy vidím i seniorku, jež je rovněž oddána cigaretové vášni. Na autobusové zastávce postává žena v důchodovém věku, bez zubů, s nadváhou, kouřící cigaretu. Pohled na ni je rovněž odstrašující jako pohled na těhotnou ženu. Vše vyvolává v člověku jen pocit hnusu. Ať mladá, či stará, pohled na ženu s cigaretou na veřejnosti není nic ženského. Ženskost se z našeho života vytratila a místo toho se jednomu nabízí jen žalostný pohled. Ženy bez jakéhokoli kouzla, jen obaly, pod nimiž se žádný ženský půvab neskrývá.

Říkám si, kam se vytratila ženskost? Ta dnešnímu světu chybí víc než dost. Mnoho dnešních žen nemá žádné limity, zásady, jejich život je něčím neuspořádaným. Je to patrné na tom, že se rodí velké množství nemanželských dětí, některé ženy dokonce mají své potomky s různými partnery, což odráží jejich naprostou nezodpovědnost. Když jsem byla mladá, na svobodnou matku se nenahlíželo dobře. Dnes je tomu jinak. zmizel pořádek, hierarchie hodnot, ženy si nepěstují svou hrdost a důstojnost a toto předávají svým potomkům. Ordinace psychiatrů a psychologů jsou nabité lidmi, kteří potřebují pomoci. Protože se jim něčeho v životě nedostává. A je to především láska. Lidí, žijících bez lásky, přibývá. To se samozřejmě odráží na celkovém klima. Vše vždy začíná doma. Nejsem si jistá, zda se dá prostředí, v němž žijí nemanželské děti, nazývat rodinou. Nejsem si jistá, zda kouřící žena na veřejnosti, má být samozřejmostí. A k tomu všemu můžeme přidat výrazový slovník některých žen, jenž rovněž odráží celkovou hrubost a absenci ženskosti. Nutno podotknout, že jazykem lůzy nehovoří jen mladé, ale se sprostotou se setkáváme i u žen seniorek.

Nemám příliš příjemný pocit ze světa kolem sebe, ctím obecně platné principy, kam patří, že žena má především být ženou. Nekouřit na ulici, nerodit nemanželské děti, nehovořit jazykem chátry...