Dobro se nedá uskutečnit pomocí zla

Motto "Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Rady a napomenutí, 3.32)

Za vlády komunistů se lidé stali de facto obětí sociální utopie, čili něčeho, co nebylo životaschopné, a byla jen otázka času, kdy utopie skončí. Hlásali lidem dobro, ale uskutečňovali je pomocí zla. Pomocí diktátu a nesvobody. Vždyť Sovětský svaz předběhl svými koncentračními tábory samotného Hitlera, v Sovětském svazu přišly o život miliony lidí jen z toho důvodu, že nesouhlasily. S Leninem, Stalinem, Brežněvem. V Sovětském svazu se komunisté snažili přes sedmdesát let pokořit kapitalismus a nepodařilo se jim to. Naše země se jim snažila vyrovnat, se stejným výsledkem. Utopistická ideologie se pohřbila sama, protože nebyla životaschopná.

Komunismus je jako rakovina. Nebezpečná ve všech svých formách. Proto mi nedá, abych nevarovala před jejími symptomy, protože napadnou-li organismus, její následky bývají strašné. Lidé mohou i umřít. Platí to i o zemi. O politice. Jestliže se dostanou i tam, zprvu se nic neděje, zprvu jsou nepostřehnutelné, a když se dostanou na povrch, bývá již pozdě. Mně se opravdu po komunistické vládě nestýská, protože mám v živé paměti to, co se v naší zemi dělo. Nesvobodné volby, diktatura, rozkrádání a plundrování společného majetku, estébáctví. Jestliže se někdo pokusil o nelegální přechod hranic na Západ, byl buď zastřelen, nebo putoval do vězení. Většina zboží byla nedostatková, v obchodech jen základní potraviny. Mezi lidmi velká závist. Domy i byty chátraly. Jestliže jste se rozhodli, že si něco doma zrekonstruujete, bylo obtížné sehnat dlaždice, obklady, baterie do sprchy či umyvadla, o plynových kotlích ani nemluvím. Museli jste uplácet, museli jste podniknout cosi, co připomínalo pohádku O slepičce a kohoutkovi. Velká cenzura a v umění socialistický realismus. Zakázaná literatura, zakázané filmy. A na něco takového lidé vzpomínají s láskou? Snad tak může vzpomínat někdo, komu se líbil život v zoologické zahradě, kde měl svůj maličký výběh. Kde dostal nějakou tu krmi a to bylo vše. Pro člověka svobodomyslného a demokratického to nebyl život. Takový člověk nemohl dýchat.

V dnešní době by si lidé měli hlavně uvědomit, že mohou rozhodnout o své budoucnosti. Že tím, že jsou voliči, se z nich stávají zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé politiků. Svým hlasem mohou ovlivnit náš život. Musím sice přiznat, že prožívám velké zklamání z toho, co se u nás po Listopadu odehrálo. Že to byla hodně špinavá hra, v níž jsme se neočistili od komunistů, z nichž mnozí zůstali politicky činní. Zakládali nové strany nebo se stali členy stran, v nichž se mnohdy používají praktiky známé z vlády soudruhů. Tím umožnili, aby se naše země rozkradla ještě víc. A to je něco, s čím se obyčejný člověk těžko smiřuje. Vedlo to k velké deziluzi, k velkému zklamání. Stejně jako komunisté nám tu hlásali či hlásají dobro, jež uskutečňují pomocí zla. A tím zlem je rozkrádání země, jejich neúměrné obohacování na úkor lidí, tím zlem je ztráta morálky, tím zlem je hulvátství, jež se dostalo až na samotný Pražský hrad, kde už snad ožívá kult osobnosti. Tím zlem jsou vyloučené lokality, bezdomovectví a šokující podvody vlivných. Tím zlem je setrvávající korupce. 

Stále se nemůžeme dostat z toho, co jsme po soudruzích podědili. A tím je způsob chování, tím je myšlení. Přijde mi, že politici staví hrad z písku, jímž by chtěli ukázat, jak dobře to s naší zemí myslí. Ale ten hrad nemá žádné základy, hrad z písku se boří. A to vede ke ztrátě iluzí. Jako třeba u mě. Jsem plná skepse z toho, když vidím, že se k moci derou bývalí soudruzi spolu se současnými. Vždyť už ti tady jednou byli, vždyť jim byla dána možnost, aby něco udělali pro naši zem. A co s ní udělali? Jen ji ničili a rozkrádali tak dlouho, až se situace v ekonomice stala neudržitelnou. Celá jejich sociální utopie se položila. Skončila. A na nepořádku a chaosu, jež tu po sobě zanechali, se začal budovat kapitalismus. 

Nemohu věřit hnutí ANO, protože je jeho předseda bývalý komunista. Takovým lidem nelze již z principu věřit. Kolem pana Babiše jsou otazníky, proto je lepší dát od tohoto hnutí ruce pryč. Obávám se, že by mohlo přijít něco v podobě nové diktatury a té jsme si užili víc než dost. S velkým znepokojením sleduji některé lidi, kteří se nechají zmanipulovat, kteří nepoužívají mozek a neumí si dohromady dát jedna a jedna. A na tyto lidi hnutí ANO sází. A na ně sází i komunisté. 

Člověk může v životě odpustit. Odpuštění ale neznamená zapomenout. Já jednoduše nedokážu zapomenout na vládu komunistů, mám je stále v živé paměti. Nechci je a ani nechci ty, kteří se jen převlékli, aby v devastaci naší země pokračovali. Aby z toho profitovali. I když se snaží hlásat dobro, činí tak za pomocí zla. Skandálů, z nichž mi je na zvracení.

Nemůžeme říci, že se nám žije špatně. Češi už jsou dokonce s to přiznat, že jsou se svým životem spokojeni. Mohou o sobě rozhodovat, mohou rozhodovat o tom, jakou práci chtějí dělat, jak chtějí trávit svůj čas, co si koupí, kam pojedou na dovolenou. Žijí v demokracii. V demokracii, pod jejíž pokličkou klokotají špinavosti. A ty do našich životů přinášejí politici a polistopadoví zbohatlíci. Můžeme o nich rozhodnout, jsme v pozici zaměstnavatelů, proto bychom na to neměli zapomínat...