I kdybyste mě rozkrájeli

"I kdybyste mě rozkrájeli na takovéhle nudličky...," hláška z oblíbené české komedie Marečku, podejte mi pero.

Motto "Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, Slova moudrých, 24.13, 24.14)

Volali mě z jedné průmyslové školy, zda bych jim tam nevzala od září angličtinu. Prý jim odešli angličtináři. Odmítla jsem. Už samotné, že ze školy odejdou angličtináři, je signál, že je se školou něco v nepořádku. Zároveň se mi vybavila známá hláška z oblíbené české komedie Marečku, podejte mi pero. Říká ji Jiří Sovák svým kolegům, kteří jej přesvědčují, aby nevzdával své dálkové studium. "I kdybyste mě rozkrájeli na takovéhle nudličky..." Jiří Sovák se nechal umluvit, já už se umluvit nedám.

Chcete-li si uchovat své zdraví a pocit, že vykonáváte práci, jež má smysl, neměli byste učit v českých školách. Na základních vůbec ne a na většině středních též ne. Přitom kdysi nebylo vůbec jednoduché dostat se jako učitel na střední školu. Měly úroveň. To platilo i o základním školství.

Dnes je situace naprosto odlišná. Mohli bychom říci, že za ministryně Buzkové dostalo české školství první velkou ránu. Tou byl Rámcový vzdělávací plán, čímž se odstartovaly destrukce a chaos. Jednotlivé školy si začaly zpracovávat svůj vlastní plán vzdělávání a my jsme dnes svědkem toho, že vědomosti žáků a studentů se snižují. A tento smutný trend bude pokračovat. Přitom se nerodí méně inteligentní děti, ale v systému je něco špatně.

Když jsem chodila do školy, platilo, že děti navštěvovaly tu školu, kam spadaly podle místa bydliště. Vznikaly třídy, do nichž z dané oblasti náležel každý. Romské děti se nikam neodsouvaly, chodily s námi. Až v osmé třídě došlo k rozdělení na třídy výběrové, kam šli žáci, jež se hlásili na střední školu, a ostatní třídy. Tam chodili ti, kteří se hlásili do učebních oborů. Počet středních škol byl regulován, každý se tam nedostal, bylo zapotřebí mít výborné studijní výsledky.

Jak to vypadá dnes, kam to polistopadoví ministři dovedli. Pokud jde o základní školy, vytvořily se takové, jež můžeme označit za elitní. Chodí tam děti, které se povětšinou chtějí učit. Není jednoduché se na takovou školu dostat. Jejich protipólem jsou školy, kam nikdo nechce. Staly se odpadlištěm, většinou tam chodí romské děti, které bývají bez jakékoli motivace. Málo učitelů chce na takové škole učit, rodiče tam nechtějí dávat své děti, protože romské děti si vysloužily punc nevzdělanců. Za mého mládí tyto děti nepatřily mezi studijní, ale byly přirozeně začleněny do tříd a všechno fungovalo, jak mělo. Polistopadoví ministři mají na svědomí propastné rozdíly mezi školami a nemyslím si, že se toto v budoucnu zlepší. 

Pokud jde o střední školy, je jich příliš mnoho, do učebních oborů se hlásí málo dětí. Nikomu se nechce pracovat. Každý chce mít maturitu, ale ta není žádnou zárukou, že budu mít dobré zaměstnání. Na nově vzniklých středních školách studují tací, kteří tam nepatří. Ale každý student znamená pro školu peníze, proto tam setrvávají. Učit dnes na střední škole není nic příjemného, je to kolikrát o zdraví. Pouze výběrové střední školy nebo gymnázia si zachovávají úroveň.

Nabídla jsem svým kolegyním, jež pracují jako lektorky angličtiny, možnost jít učit na průmyslovou školu. Obě svorně odmítly. Být lektorkou není sice jednoduché, protože jste závislí jen na sobě, na svých výkonech, nemůžete si dovolit tolik volna, jaké mají učitelé. Ale přesto dává tato práce větší smysl než být učitel. Protože nejen většina základních a středních škol za nic nestojí svou kvalitou, ale navíc bývá jejich vedení problematické. A učitelé z těchto škol odcházejí, bývá tam vysoká fluktuace, což nikoho nezajímá. Ředitelé si mnohdy ze škol udělají svou firmu a podle toho se tak chovají. Zajímá je, aby z toho měli hlavně oni, na škole samotné jim nezáleží. Uvedu příklad jedné základní školy. Tam si ředitelka vedla natolik velkopansky, že jí dali téměř všichni učitelé výpověď. Zůstali jen dva. Nikoho nezajímá, jak je možné, že učitelé dali výpověď. Teď škola shání nové pedagogy. Kdo by tam asi tak šel?

 A ke všemu marasmu, jež se ve školství odehrává, ještě přidat kariérní řád, to už je snad konečná i pro ty učitele, jež tam dosud setrvávají. Protože být dobrý učitel musí být vrozené a nepomůže vám žádné portfolio, což je jedna součást kariérního řádu. Pro špatného pedagoga může být porftolio vítané, neb v něm bude mít možnost nahromadit všechny možné aktivity, aby mohl být lépe honorován. Školy jsou tu od toho, aby se v nich učilo a ne, aby se v nich vymýšlely stupidity, které jen učitele obtěžují. Ke zlepšení školství to nepovede. To v podstatě vědí naši vlivní, kteří nechávají studovat své děti na vybraných školách v zahraničí, protože vědí, že české školy se dostávají na samotný chvost ve světovém měřítku...