Urnový háj

Urnový háj. Nebo si také mohu půjčit název českého filmu Starci na chmelu. I tak by se mohla nazvat česká politická scéna.

Motto "Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.10)

Když hovořím o starých strukturách, případně o nomenklaturních kádrech totalitních komunistů, moc se nemýlím. Moc se nemýlím, když vidím naši politickou scénu, jež je předlistopadovými komunisty prošpikovaná. Dala by se rovněž nazvat urnovým hájem či starci. 

Mohli bychom po něm vyhlásit policejní pátrání. O kom hovořím? O senátoru Čubovi, jenž se v úřadu neobjevil po několik měsíců. To, že se nedostavuje do výkonu své funkce, nikterak neovlivňuje jeho příjem senátora. Měsíčně si takto přijde i se všemi možnými příplatky na více než sto tisíc korun. Komu by se toto nelíbilo. Jako by už před lety předvídal slova současného ministra financí, jenž se na adresu důchodců (vždyť i sám pan ministr dosáhl již důchodového věku) vyjádřil v tom smyslu, že by si měli přivydělávat. A tak se někteří z nich věru činí. Senátoru Čubovi je již 81 let, to už je úctyhodný věk. Méně úctyhodná je však skutečnost, že tento politik pobírá vysoký příjem za něco, co nevykonává. Kdyby si běžný pracující smrtelník dovolil nechodit do práce, čekala by jej výpověď v podobě hrubého porušení kázně. A kdo má něco takového ve svém životopise, jen těžko najde další zaměstnání. Ale hovoříme-li o našich politicích, tam se nic takového nekoná. Oni si odsouhlasí možnosti, o jakých se nám nemůže zdát. Povýšili své bytí nad samotného Boha.

Senátor Čuba je členem strany SPO, což je Strana práv občanů. Člověk se tomu musí smát, a když vidí, co se děje v naší politice, mohl by o takové straně prohlásit, že je stranou práv politiků. A když jsem viděla předsedu této strany, pana Veleby, opět mi v mysli vytanul urnový háj. Muž, jenž už se dlouho těší důchodového věku. Prý se začne řešit, proč pan Čuba do senátu nedochází. Nezaspali někde?

Nevím, co si někteří čeští politici myslí o svých voličích. Nemohou si jich vážit, když si dovolí, co si dovolí. Případ senátora Čuby je toho zářným příkladem. A kolik je mezi totalitními komunistickými kádry stále v české politice? Obávám se, že je jich víc než dost, protože je možné vidět to, co se tady dělo i v předlistopadové době. Jenže se toho děje o poznání víc. Třeba to, že si někteří politici myslí, že si mohou dovolit úplně vše, být zkorumpovaní a pobírat peníze, které jim za jejich produktivitu práce a docházení do zaměstnání vůbec nenáleží. A kdo to všechno platí? Daňoví poplatníci, jimž se daně zvyšují snad úplně na všechno. Stát musí přece nějak získat peníze, aby je mohl vyplýtvat zbůhdarma. Třeba na senátora, jenž už vzhledem ke svému vysokému věku pravděpodobně zapomněl, že není jen důchodcem, ale i senátorem.

"Důchodci všech českých krajů, spojte se, spojte se v jeden šik a hurá do politiky. Vezměte slova pana Pilného vážně a zapojte se mezi senátory. Přivydělejte si k důchodu, a nebudete muset tak počítat korunu ke koruně, abyste si mohli dovolit koupit předraženou zeleninu či ovoce. Plat senátora vám zajistí dobrý standard. Že máte zdravotní neduhy? Nevadí, nikomu nevadí, když do úřadu nebudete docházet, před něčím takovým se český politik už dávno pojistil."