Proč se vyplatí být zásadový

Když jste zásadoví, jste ušetřeni mnohým tahanicím, protože se držíte svých zásad. A určitě se to vyplatí. A k tomu můžeme přiřadit důslednost.

Motto "Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 21.29)

Jedna ze slabin našeho národa je nedostatek zásadovosti a důslednosti.  Máme své zákony, své předpisy, své směrnice, ale přesto je kolikrát nedodržujeme. A bohužel musím konstatovat, že lidé, kteří jsou na štíru se svou sebekázní, se neradi přizpůsobují pravidlům, zneužívají tak naší bezzásadovosti. A nám se to velmi nepěkně vrací zpět. A kdo je na vině? My samotní, když nedokážeme trvat na tom, co se má a co se nemá.

Někde to však jde. Malé město ve středních Čechách. Tamní obyvatelé si svého města považují, dali by se označit za patrioty, své město milují a jen neradi připouštějí, že se k nim stěhují i lidé z jiných konců země. Protože poloha města nabízí mnohé. Blízkost hlavního města, parcely, jež jsou levnější než v Praze, vybavenost města. Město má velkou výhodu v tom, že jeho představitelé prosazují nulovou toleranci všem těm, kteří by chtěli narušovat zaběhnuté pořádky. A nedovolili, aby podmínky kladli občané, jež postrádají přizpůsobivost. Nenechali si od nich diktovat pravidla, naopak od nich naprosto nekompromisně vyžadovali stejnou disciplínu jako od ostatních obyvatel. A jim se tato zásadovost vyplatila. Neřeší problémy s těmi, kteří nevědí, co je to kázeň a disciplína. Ti dostali před nějakým časem na výběr. Buď budou respektovat vše, co respektují ostatní, nebo budou podniknuty kroky, kterými si město zjedná nápravu. Vedení města docílilo toho, že nepřizpůsobivé občany uvedlo do patřičných mantinelů, a ono to funguje. Jakýpak úřad na sociální začleňování. Nic takového není zapotřebí, když budou pro všechny platit stejná pravidla. Bohužel jsme si svou bezzásadovostí rozmazlili určitou sociální vrstvu, která jen stojí s nastavenou rukou a žádá stát, aby se postaral. Tak to nefunguje. Každý si neseme odpovědnost za svůj život.

Ale zpět ke zmiňovanému městu, jež se dokázalo vyrovnat s lidmi, kteří si mysleli, že budou klást podmínky oni a nebudou respektovat žádná pravidla. Město si umí zjednat pořádek i mezi bohatými podnikateli. Někteří z nich si rovněž myslí, že když mají peníze, mohou si diktovat podmínky. Jsou přece bohatí, mají svůj vliv, moc a čekají, že se jim budou ostatní přizpůsobovat. Tito lidé velmi postrádají pokoru. Město s jedním takovým podnikatelem uzavřelo zakázku a ve smlouvě byl samozřejmě i finanční postih v případě, že se některá podmínek nesplní. Pan podnikatel si myslel, že se nebude nic dít, když všechny smluvní podmínky nesplní. Jenže kontrakt přesně stanovil i sankce v případě nedodržení. A tím byla pokuta ve výši jednoho milionu korun. A tu pan podnikatel od města dostal. A velmi se mu to nezamlouvalo. Opět se představitelé města zachovali zásadově a důsledně, protože vyžadovali jen to, na čem se smluvně dohodli. A jestliže toto nebylo dodrženo, mohli sankcionovat. 

Vychováváme-li své dítě, opět se vyplatí zásadovost. Totéž platí i o našem chování na veřejnosti. Budeme-li stále shovívaví k těm, kteří nejsou shovívaví k nám, můžeme počítat s tím, že budeme stále řešit stejné problémy. Jestliže někdo vycítí, že neumíme na svých požadavcích trvat, pak s námi bude manipulovat, jak se jemu zachce. A že je s námi manipulováno ze strany těch, kteří se cítí být diskriminováni, je víc než jasné. Je to s nimi jako s rozmazleným frackem, jemuž rodiče neustále ustupovali, až jim přerostl přes hlavu. Těžko se takové nevychované dítě bude přizpůsobovat, když bylo zvyklé, že mu všichni ustupovali. A obdobný pocit zažívám, když kolem sebe vidím bezzásadovost a přílišnou shovívavost k těm, kteří odmítají učinit cokoli, co by je mělo pohnout směrem ke kázni, k respektování pořádku a všech norem. Aby se ve společnosti chovali jako ti, kteří dodržují podmínky. A aby tomu tak skutečně bylo, nesmíme zapomínat na zásadovost a důslednost. Bez nich to nikdy nikam nevede.