Vietnamské obchody patří k našemu koloritu ve smyslu negativním. Přejedete-li naše hranice, zpravidla vás vítají vietnamské tržnice
Motto "Spravdliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.5)
Vietnamské obchody. Kdo by je neznal. Člověk není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné zboží ve vietnamském obchodě. K dostání jsou boty, které se rozlepí, kufr na kolečkách, který se stáčí doleva, kalhotky, které se po prvním vyprání rozpárají. Anebo takové osvětlení na vánoční stromeček. V nejbližší době se spálí a nejen že vyhodí pojistky, ale je i nebezpečí, že začne hořet. Ve výčtu bych mohla pokračovat, a to jsem neuvedla elektroniku. A co takové padělky oblečení a hodinek, na ně jsou Vietnamci odborníci v negativním slova smyslu. V podstatě jsou to jen překupníci, kteří nakupují zboží výhodně v supermarketech, případně v Makru, a to pak prodávají ve svých obchodech. Nelze jim ani upřít jejich zahradnickou píli, u nás jsou proslulí jako pěstitelé marihuany.
Vietnamci u nás podnikají, jsou u nás rádi, protože náš stát zatím nebyl důsledný pro vybírání daní. A to se Vietnamcům líbí. Připraví náš stát o velké částky, ale zatím se nic moc neděje. Občas se v televizi objeví velký zátah na vietnamské tržnice, ale to je asi tak všechno.
Pozitivum vietnamských obchodníků spočívá v jejich ochotě, jisté dávce úslužnosti, jsou velmi pracovití. Mají inteligentní děti, které jsou odmalička vedeny k pozitivnímu postoji k práci, musí pomáhat, byť jsou jen dítka školou povinná. Na středních školách patři tyto děti mezi nejvíc ctižádostivé, pilné, pracovité, jsou slušné a jejich cílem je vystudovat vysokou školu.
Sama do vietnamských obchodů nechodím nakupovat příliš často, když už tam zajdu, kupuji ovoce a zeleninu. Pravdou je, že prodávají ovoce a zeleninu dobré kvality a o poznání levnější, než jak je tento artikl nabízen v našich supermarketech. Když jsem se Vietnamců ptala, kde ovoce a zeleninu nakupují, odpověděli, že si pro ně jezdí do velkoskladu v Německu. Proto jsem nelenila a do německého velkoskladu se rozjela. Vyřídila jsem si tam kartu, kterou mi vystavili na základě mého živnostenského listu. Ale ať jsem chodila, jak jsem chodila po rozlehlém velkoskladu, nikde jsem nenarazila na ovoce či zeleninu za příznivé ceny. Vše bylo mnohem dražší než u nás. Stále mi v hlavně vrtá otázka, jakým způsobem se Vietnamci dostávají k ovoci či zelenině v Německu, když vše posléze prodávají za dobré ceny. Zda by nižší ceny ovoce či zeleniny měly být kompenzací za jejich marihuanové plantáže? Opravdu nevím.
Snad už dojde i na Vietnamce při placení daní a budou muset zprůhlednit své podnikání. Zatím se u nich povětšinou platí v hotovosti. Ale už je možné v některých obchodech platit i kartou. Všimla jsem si, když jsem platila kartou, že mi Vietnamec něco k ceně nákupu přičetl. Nevím, kolik to mohlo být přesně. Snad tři koruny. Ptala jsem se v bance, je-li toto možné, a tam mi řekli, že toto možné je. Že si prodejce může cenu navýšit o nějakou částku, když zákazník platí kartou. Jestli se tedy zaplatí o něco navíc, nemělo by nikomu vadit. Ale co opravdu vadí, je skutečnost, že Vietnamci povětšinou odírají náš stát o daně a zatím jim to prochází. A to by nemělo.
