A budou tady volby

Opět jsou před námi volby, máme možnost rozhodovat o budoucnosti. Politici se nás snaží nalákat, proč právě jejich strana má být tou nejlepší

Motto "Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 26.28)

V předlistopadové době museli k volbám všichni, neříkám, že byla stoprocentní účast, ale v porovnání s dnešní situací byla nesporně vyšší. Vzpomínám si, že jsem ležela v nemocnici a volební komise přišla za mnou na pokoj, abych odvolila. Většina obyvatelstva volila jednu stranu, tu, která nám vládla. Nevolilo se tajně, ale veřejně. Kdo chtěl volit tajně a jít za zástěnu, byl podezřelý. Také si vzpomínám na den, když probíhala volba prezidenta. Kolik si myslíte, že bylo kandidátů? Jen jeden. Tenkrát na gymnáziu jsme museli poslouchat přímé rozhlasové vysílání z volby prezidenta. A kdo se jím mohl stát? Samozřejmě jen jediný kandidát. Měli jsme z toho všichni legraci, smáli jsme se, když z jediného prezidentského kandidáta byl zvolen právě onen jeden.

V polistopadové době je situace odlišná. Můj kamarád z Kanady, který k nám v 90. letech zavítal, aby tu učil angličtinu, vyjádřil své zklamání, když se dočetl, jak malá byla volební účast v prvních svobodných volbách. A myslím si, že se účast lidí snižuje, vytrvávají snad jen skalní příznivci komunistů. I když tuto stranu nevolím, nemohu jí upřít narůstající preference, s nimiž mnohdy souhlasím, když vidím, co se u nás děje. To, co postrádám na našem politickém spektru, je existence silné pravicové strany. Hnutí Ano je pro mě nečitelné, jakoby zakalené, nevím, co se dá od nich očekávat. Když se podíváme do demokratických zemí, jakými je například Velká Británie, vidíme, že se zde vytvořily dvě základní parlamentní strany, jedna zastupuje levicově orientované občany, druhá je pro občany s pravicovou orientací. V současnosti u nás převažují levicově orientované strany, pravicové strany ustoupily do pozadí. Postrádají výraznou osobnost, která by dokázala na sebe upoutat svou strategií, novým programem strany, který by byl pro naši zemi atraktivní. Jestliže má strana ve svém vedení člověka, který umí na sebe strhnout pozornost, znamená to pro ni velké pozitivum. A to bohužel žádná z pravicových stran u nás nemá.

Přečetla jsem si jména kandidátů pro svůj kraj. Našla jsem mezi nimi člověka, který zatím proslul jako bezbřehý kariérista, člověk bez morálních kvalit, velký manipulátor, který má hodně odpůrců. Lidé jej nemají rádi, neboť je typem kličkaře. Umí v životě kličkovat, jen aby mu to neslo. Své místo vedoucího pracovníka spíše bere jako formu svého podnikání, z něhož mu kyne finanční satisfakce. Vzhledem k tomu, že pracuje ve veřejném sektoru, ani mě to nepřekvapuje, protože ve veřejném sektoru dochází k odlivu peněz. K plýtvání. Tento člověk se svými zaměstnanci zachází jako se stádem, bohužel se jej všichni bojí a nikdo se mu nepostaví na odpor. On je schopen svolat všechny zaměstnance do práce na státní svátek, přesněji řečeno na Svátek práce. Nebo vyslat zaměstnance na služební cestu a pak po něm chtít, aby si hodiny, kdy byl mimo pracoviště, nahradil. Zákoník práce je mu ukradený, neboť má na zřeteli jen vlastní prospěch a je si také vědom toho, že má zastání v politických kruzích. Svou bezpáteřností se do politiky hodí, jen se obávám, jak mu zachutná moc, dostane-li jakou. Mohla bych toho napsat hodně, pokud jde o školství. Protože tam najdete zaměstnance, kteří jsou s charakterem na štíru, a krom toho se tam plýtvá penězi, kterých se tam dostává víc než dost, ale způsob, jakým jsou přerozdělovány, nehovoří o efektivním hospodaření.

Prošla jsem si kandidáty komunistické strany a zarazil mě jejich věk. Jedná se povětšinou o seniory, někteří ve věku přes osmdesát a není jich málo. I když je volební účast nízká, komunisté mají svou neochvějnou podporu zejména v řadách důchodců, kteří je nikdy nenechají ve štychu. Na našem politickém poli se polistopadoví komunisté neprojevují žádnými skandály, jedou si svou třešničkovou politiku, která se zamlouvá především starší generaci. A protože jejich preference spíše narůstají, mohou se časem stát atraktivní stranou pro vytvoření koalice i s Hnutím Ano. Pro mnoho lidí jsou přijatelnější než sociální demokrati, protože mezi komunisty nenajdete kauzy, které by otřásaly stranou. Pravdou je, že v době předlistopadové kauz bylo tolik, že se  v nové společnosti snaží vyhýbat všemu, co by mělo otřást jejich novodobou pověstí. Každý rozumný politik, má-li všech pět pohromadě, si dá lehce dohromady, že nejspolehlivější voliče najde mezi seniory, občany důchodového věku, kteří ctí tradice a berou volby jako svou morální povinnost. Populace stárne, dětí se moc nerodí, proto by se měla každá politická strana zaměřit na starší občany. Jestliže se chceme řadit mezi vyspělé země, neměli bychom ignorovat seniory, v tomto směru, si myslím, máme stále co dohánět. Úcta ke stáří je něco, co nám výrazně chybí. Politikům se senioři hodí, jen když jsou volby, jakmile však dosáhnou politických pozic, na seniory rádi zapomínají. Určitě jsem pro, aby se zvyšovaly důchody a omezilo se plýtvání peněz pro ty, kteří jsou označováni za sociálně vyloučené. Takovým lidem bych žádné peníze nedávala, ale dostávali by jen lístky. Na potraviny, na oblečení, na učební pomůcky pro děti. Protože většinou tyto lidé plodí hodně dětí, ale jejich péči zanedbávají. Jde jim jen o vlastní prospěch a děti jsou jim prostředkem, jak toho dosáhnout.

Vzhledem ke svému konzervatismu nebudu nikdy patřit mezi lidi, kteří mění své politické přesvědčení a kteří ve volbách přebíhají od jedné strany ke druhé. Něco takového je mi proti mysli. Zůstanu svou volbou při straně, kterou jsem volila vždy. Nepodléhám ničemu módnímu, spoléhám se, že nebudu jedinou, která by na svou stranu zanevřela. Chyby udělá každý, platí to i o politických stranách, jejichž lídři je mnohdy zdiskreditují natolik, že ztratí důvěru voličů. A to je škoda.