Moderní doba

Zamyšlení nad slovy Karla Čapka, v nichž vyjadřuje svou obavu z techniky, že se časem z lidí stanou stroje...

"Bojím se, že se lidé stanou stroji a stroje si přisvojí lidský mozek". Slova Karla Čapka. Vyslovil je někdy ve dvacátých letech minulého století. 

Jeho obavy se naplnily. Dnešní svět je toho obrazem. Jako by z našich životů zmizela přirozenost a my se stále více spoléháme na stroje kolem nás. Umrtvujeme v sobě svou citovost, žijeme v osamělosti, často závislí na technice, která nám má suplovat lidské úsměvy, lidské pohlazení, lidské teplo.

Stačí se podívat na naše děti. Už i ony si přisvojily výdobytky techniky a místo, aby trávily svůj volný čas venku spolu se svými kamarády, sedí doma, hrají nesmyslné hry na počítači, stávají se závislými na sociálních sítích, které jim mají nahradit skutečné kamarády, s nimiž by mohly zažívat dobrodružství. Mnohé děti a mladiství se stali na svých mobilech či tabletech tolik závislí, že nejsou schopni jakékoli koncentrace, končí na psychiatrii, aby se ze své zrůdné závislosti léčili.

Lidé se seznamují pomocí techniky. Už snad vymizela přirozenost seznámení dvou lidí, kteří se spolu potkají, kteří se do sebe zamilují, a není za tím žádná technika. "Nejdříve se na sebe usmáli, potom se do sebe zamilovali u lucerny na nábřeží, kde voda běží a běží...", to je Wolker, nemělo by tomu být i nadále? Citovost se z našeho života vytrácí stále víc a víc a je to smutné. Technika umožňuje lidem stylizovat se v někoho, kým nejsou, lidé žijí virtuální realitu a přirozený svět je jim cizí. Mezilidské vztahy jsou technikou natolik zničené, že jsou mezi námi lidé, kteří jsou označováni za onany, jim stačí vybrat si partnerku na internetu a provozovat s ní sex online. Jediným tělem, kterého se dotýkají, je jejich vlastní.

Technika se dostala úplně všude, vyprazdňují se kanceláře, které dříve bývaly plné, protože je vše online. Budovy nabízejí prostory k pronájmu, protože počítače nepotřebují žádný komfort a spokojí se s málem. Domy chátrají, protože v nich chybí lidé, které jim dávali své teplo. Lidé ztrácejí práci, protože je nahradily počítače.

Nakupování se děje před obrazovkou počítače. Pozvolna mizí vzrušení z nakupování, kdy si můžeme výrobek osahat, vyzkoušet, můžeme mu přivonět. Internetové obchody pohřbily tolik kamenných obchodů, po nichž zůstala jen prázdnota.

I vzdělávání je mnohdy online, existují e-learningové kurzy, ale nemyslím si, že by učitel měl být nahrazen počítačem, jeho role je nezastupitelná, zvlášť u malých dětí.

Počítače, samé počítače, možná si budeme místo partnera volit počítačového robota, nebo si v budoucnu zakoupíme robota, který bude vykonávat práci za nás, a nám tak zbude čas žít svůj virtuální život. Ale opravdu to chceme?

Karel Čapek zemřel uštván po Štědrém dnu v roce 1938. Za jeho smrtí nebylo jen jeho křehké zdraví, ale i surové hlasy domova, které jej napadaly. V celém světovém tisku vyšly nekrology, jako by umřel v každé zemi, která pro něj truchlila. Velký autor, velký člověk. Kdyby teď žil, nemyslím si, že by byl šťastný z toho, kdyby viděl, jak se z lidí vytratila citovost, láska, z níž se narodili. Řešil dilema, co se stane s člověkem, který se svými vlastními výtvory osvobodí od těžké a namáhavé práce. Bude člověk lepší? Je dnes člověk lepší nebo se technický pokrok řítí tak překotně, že jej člověk nestačí zvládnout? Neselhal člověk morálně? Tím se Čapek zabýval a na žebříčku hodnot nejvýše klade lásku, díky níž je lidstvo zachráněno. Neměli bychom nikdy Čapkova slova zapomenout...