Když matka ničí své dítě

Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.

Své životy si neumíme představit bez dětí. Rodí se z lásky. Jenže se bohužel nezřídka stává, že se partnerský vztah či manželství rozpadne. Většinou děti zůstávají v péči matky. Je velmi smutné, když si některé matky berou dítě jako zbraň vyřizování si účtů se svým bývalým mužem. V našich vodách si některé matky hloupé na život osvojily frázi, že své dítě nebudou půjčovat. Copak je dítě nějaká věc z půjčovny?

Řekla bych, že v současnosti jsou muži diskriminovaní, veškerá práva jsou na straně ženy, mnohdy soud přihlíží jen k tomu, co říká žena, a nebere na zřetel, co říká muž. Ten má zkrátka smůlu. Má ji o to větší, když je jeho bývalka egocentrická. Začít si v životě s někým, kdo je sebestředný, je vždy o ústa. Egocentrista se zaměřuje jen na své ego, není schopen empatie, není schopen sebereflexe, snoubí se v něm sebestřednost se sobectvím. Jestliže nejdete egocentrikovi na ruku, stáváte se viníkem všeho. Když jde o sebestřednou matku, pro dítě to znamená katastrofu s trvalými následky na celý život.

Mohu uvést příklad jednoho muže. Vzdělaný, velmi úspěšný ve svém oboru. Oženil se, ale protože se jeho žena začala velmi záhy projevovat sebestředně, chtěl se s ní rozvést. Jenže pocházel z katolické rodiny, jeho matka mu rozvod rozmlouvala, radila mu, ať si s manželkou pořídí dítě, pak se prý vše urovná. Muž poslechl, manželka otěhotněla a narodila se jim dcera. Ale jejím příchodem na svět se situace spíše komplikovala. Byl Štědrý den, muž se svou dvouletou dcerkou zdobil vánoční stromeček, jeho manželka byla v napětí, jehož se nakonec zbavila tím, že vzala svou lodičku s vysokým podpatkem a muži podpatkem rozsekla čelo. Pro něj to znamenalo konečnou. Rozhodl se pro rozvod.

Rozvodem se muži neulevilo. Chtěl se vídat se svou malou dcerkou, jenže jeho bývalá žena jakémukoli styku bránila. Naučila dceru, aby se otce bála, protože je to zlý ujo. Kdykoli si muž pro dcerku přišel, ta byla zděšená, protože přišel zlý ujo, který jí ublíží. Nechtěla s ním nikam jít. Když se zoufalý muž obrátil na soud, žádný soud nepomohl. I když byly vyneseny rozsudky, že žena je povinna umožnit, aby se dcera mohla se svým otcem vídat, stejně k ničemu nedošlo. Jednou byla dcera nemocná, podruhé byla u babičky, jindy si ji vzala teta...

Bývalá manželka se muži pomstila na celý život. Svou dceru vychovala k nenávisti k mužům, naučila ji věřit, že muži jsou původci všeho zla na světě, čímž ženy trpí. Vztah otce a dcery se nikdy nevytvořil, jediné, co se vytvořilo, je mladá žena s pokřiveným postojem k mužům...

Myslím si, že by soudy měly více zohledňovat muže, neměly by jít na ruku jen ženám. Za dobrou matku nepovažuji tu, jež není schopna se domluvit s bývalým mužem o společném dítěti či společných dětech. Za dobrou matku nepovažuji tu, jež používá dítě jako zbraň pomsty vůči bývalému muži. Považuji takovou ženu za nemilující matku, často jde o egocentrickou osobnost, jež zohledňuje jen své ego. Pořídit si pak dítě s někým takovým znamená velké trápení. A kdo o něco takového stojí?