O českém rasismu

Motto "Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 14.15)

Bohužel se u nás daří rasové nesnášenlivosti. Může to být díky některým výrokům našeho prezidenta, nebo i tím, že je tu Okamurova SPD.

Nevím, zda si některý z těch, kteří tu šíří rasovou nenávist a povyšování nad rasami, které nejsou bílé, uvědomí, jak se lidé s jinou barvou pleti mohou u nás cítit. Kolik příkoří musí zažívat, jak se s tímto vyrovnávat.

Učím na jedné výběrové střední škole a některé z mých hodin vede americká lektora, Přijela k nám na stáž. Já se jejích hodin pravidelně účastním a mohu tak vidět, jak studenti pracují. Při jedné z posledních se probíralo téma cestování, měst a zajímavých míst. Lektorka se zajímala i o místa, která nejsou v naší zemi hezká. Někdo ze studentů řekl, že je to Chomutov. A když se ptala proč, jeden chlapec odpověděl, že je to kvůli "černým držkám." Ona samozřejmě nerozuměla, a proto to celé přešla. Já jsem tuto poznámku zaregistrovala a zároveň jsem si uvědomila, že mezi studenty je Martin, hoch romského původu. Na jeho adresu musím uvést, že je to nesmírně milý a inteligentní chlapec. Jak se asi musel cítit? Jak se cítí mezi lidmi, kteří se chlubí bílou pletí a myslí si, že nad ně není? A takových lidí u nás najdeme nespočet.

Na další hodině, kterou jsem už vedla já, jsem se k nevhodnému výroku studenta vrátila. Sdělila jsem mu, že vyjadřovat se takto vůči jiné rase je naprosto nepřijatelné a v případě opakování by se vše muselo řešit jinak a jinde. Student se omluvil a myslím si, že si i ostatní uvědomili, jak je nesprávné se vymezovat vůči jiným rasám. Ale vzhledem ke skutečnosti, že mezi vrcholnými politiky najdeme takové, kteří hlásají "čecháčství" a šíří v populaci strach z lidí odlišné barvy pleti, nemůžeme se divit, že výroky o "černých držkách" bere někdo jako něco, co lze nazvat většinovým názorem. A jde-li o většinový názor, mnozí slaboši se za něj velmi rádi ukryjí. Vždyť je přece lepší jít se stádem než dokázat z něj vystoupit a vyslovit to, co si skutečně myslím já.

Moje maminka vždycky říkala, že všichni lidé jsou boží děti. A já z tohoto názoru ve svém životě vycházím. Snad proto nemám žádný problém s jiným etnikem, pouze se velmi často musím stydět, že pocházím z České republiky, s níž to jde, pokud jde o základní lidskou slušnost, stále víc a víc z kopce. Že přibývají lidé, kteří nepoužívají svůj mozek a raději si jej nechají vymývat slovy populistů a rasistů...