Nezodpovědnost některých rodičů

Motto "Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost byla při stvoření, 8.34)

Člověku zůstává až rozum stát, když slyší, že nějací rodiče nechají v těchto parných dnech tříleté dítě v autě a jdou si nakupovat do nákupního centra. Dítě zachránili policisté. Co si pomyslet o takových rodičích, kteří neberou na zřetel, že si pořídí dítě a nesou za něj plnou zodpovědnost? Nepochopím myšlení lidí, kterým je přednější lození po nákupních centrech než jejich dítě. Štěstí, že dítě přežilo, neštěstí, že má takové dítě rodiče, kteří by jej nechali doslova upéct v rozpáleném autě.

Nebo opilí rodiče. Sedí v parku, jsou ožralí, jak zákon káže, těžko se udrží na nohou a mají s sebou malé dítě v kočárku. Pít alkohol, když je venku pořádný pařák, jen zesiluje účinnost tohoto moku, což se projevuje na chování člověka. Opět musím konstatovat, že lituji dítě, které se narodilo rodičům, kterým je bližší alkohol než péče o potomka. Když selhává rodič, pomáhá policie a sociálka.

Nechápu rovněž rodiče, kteří si přinesou z porodnice nového člena své rodiny a nemají pro něj ani postýlku. Nechají kojence spát s nimi. A myslí, že dělají dobře. Ale je to vůbec dobře? Čím menší dítě, tím je důležitější, aby mělo určitý režim, určitou pravidelnost. A sem patří i spaní. Má mít svou postýlku, kam je ukládáno ke spánku. Tahat dítě jako kočka koťata, protože nechce spát přes den samo v manželské posteli, není dobré pro zdravý vývoj člověka. Když už jsou někteří rodiče tak hloupí, že naučí své miminko, aby s nimi spalo od novorozeneckého období, neuvědomují si, jaký si na sebe ušili bič. Takto naučené dítě se bude velmi těžko zbavovat návyku, aby spalo samo. Rodiče se moc dobře nevyspí, protože se malé dítě hodně hýbe. Ráno jsou všichni unavení, to se pak přenáší do celého dne. Dítě je přece zapotřebí vést k tomu, aby mělo své soukromí, svou postýlku, v níž se vyspí a i odpočine. A aby měl jeho den určitý řád, určitý stereotyp, to vše vede k tomu, že je dítě klidné a není mrzuté.

Stát se rodičem je nejtěžší zaměstnání ze všech, je to pořádná facha na celý život. Říká se, že malé dítě šlape rodiči po chlebu, velké dítě šlape po srdci. To znají všichni, kteří se jednoho dne stanou mámou či tátou. A aby vše klapalo, je zapotřebí brát zřetel na to, co je pro dítě dobré. Rozhodně jej nesmíme nechat samotné v rozpáleném autě, opíjet se téměř do němoty a ignorovat tak fakt, že nesu velkou zodpovědnost za bezpečí svého potomka. A k tomu patří pravidelný denní režim, povídání si, dostatek úsměvu a pohlazení. A vyprávět nebo číst pohádky. Můj syn miloval, když jsem mu vyprávěla příběhy ze svého dětství nebo když jsem mu četla. Takový Birlibán od Eduarda Petišky je nádherná kniha, napsaná překrásnou češtinou a svými příběhy upoutá každé dítě. Jenže zkuste toto vysvětlovat některým rodičům, kteří jsou s rozumem na štíru, upřednostňují sociální sítě a místo, aby si s dítětem povídali, mu raději vrazí do ruky tablet...