V čem mohli politici chybovat

Proč zvítězilo hnutí ANO s takovým náskokem? Proč někteří lidé opustili tradiční strany a zvolili nového spasitele na naší politické scéně?

Motto "Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 29.4)

Dá se říci, že ODS a ČSSD v mnohém zklamaly své voliče. Někteří lidé těžko zapomenou Václavu Klausovi staršímu jeho divokou privatizaci, těžko zapomenou na doby, kdy si museli utahovat opasky, zatímco se kapsy politiků plnily penězi. ODS si prošla hlubokou krizí, z níž ji vyvedl nový pan předseda Petr Fiala. I voliči ČSSD zažili své zklamání z plnění slibů své strany, proto se dá očekávat, že mnoho voličů ANO pochází právě z ČSSD. ODS i ČSSD si svého času získávaly většinu voličů a bude jen otázkou, kdy se k nim voliči navrátí. U ODS je patrné, že na ni voliči nezapomněli a ti nejvěrnější tuto stranu neopustili nikdy.

Hnutí ANO slibuje lepší zítřky, zatím si toto hnutí vede dobře, protože může těžit z celkově pozitivní hospodářské situace ve světě. Hnutí ANO nemuselo čelit hospodářské krizi, jak tomu bylo v případě ODS a ČSSD. Prozatím se ANO může jevit jako nový spasitel na české politické scéně. Navíc je předseda této strany nesmírně protěžován panem prezidentem Zemanem, dá se říci, že způsob, jakým Miloš Zeman straní panu Babišovi, je až neúměrný. Vede si jako nespravedlivý učitel, jehož oblibě se těší jen někdo, zatímco těm, které nemá rád, dává svou nelásku najevo víc než dost. Ale všeho do času.

Před letošními volbami se politické strany zaměřily hodně na to, aby řešily, kdo půjde do koalice s člověkem, jenž čelí obvinění z možného podvodu. Celkovému předvolebnímu chaosu přispěli i komunisté, i oni přišli se svou troškou do mlýna. Svolali ještě před volbami svolali mimořádné jednání PS, neboť se přišlo na to, že ministr průmysl podepsal memorandum o těžbě lithia s australskou firmou. Místo toho, aby strany oslovovaly své voliče, setkávaly se s nimi naživo a hovořily o svých programech, řešila se možná koalice s hnutím ANO, k tomu se přidalo lithium. Možná i ceny másla.

Takovou situaci dokázal pro sebe využít Andrej Babiš, jenž nechal své politické oponenty řešit něco, co nebylo před volbami podstatné. Pan Babiš vyrazil do terénu a věnoval se svým voličům, čímž samozřejmě získával na své oblibě. Oproti svým politickým soupeřům hovořil o programu hnutí ANO. Den před volbami vysílala ČT 24 předvolební diskusi s předsedy volebních stran, jenž měly potenciál dostat se do PS. I na této diskusi se však zejména hovořilo o tom, kdo vytvoří koalici s hnutím ANO. Předseda ODS a předseda KSČM sice upozornili na skutečnost, že by se mělo hovořit o programech stran, nicméně zůstalo jen u jejich poznámky.

Vezmeme-li Sobotkovu vládu, jež tu stále je. Vždyť se přece zasadila o to, aby se o ní mluvilo jako o úspěšné. Proč ČSSD a KDU ČSL o svých úspěších ve svém předvolebním programu nehovořily? Proč nechaly Andreje Babiše, aby on úspěšnost vlády přisuzoval jen sobě? Tady je možno vidět další předvolební pochybení tradičních stran.

Co se stalo, nelze již odestát. Máme tu nového vítěze voleb a je nutno z toho vycházet. Je tu další spasitel, jenž hlásá, že přináší lepší zítřky pro naši vlast. Nechme jej konat, ať se činí, a pak se uvidí, nakolik se jeho slova nacházejí na pravdě. Velké nebezpečí pro naši vlast spatřuji v SPD, které může naši zemi přivést k záhubě. Chceme-li si uchovat prosperitu, musíme zůstat v EU. Nemůžeme se stát neutrální zemí, protože na to, abychom se mohli stát neutrálními, musíme mít hodně silnou armádu. To, co hlásá pan Okamura, může být velkou zkázou všem našim zítřkům. Pan Okamura má již za sebou zkušenost s Úsvitem, a že mu jde hlavně o svůj vlastní prospěch, se mohli lidé přesvědčit v reportáži, kterou vysílala ČT 1 v pořadu 168 hodin. Jde-li nám o blaho naší země, nemůžeme naslouchat slovům nacionalistického fanatika.

Naše politická scéna zažívá neklidný čas. Ale všechno špatné je pro něco dobré. Měli bychom si uvědomit, že je spousta radostí, jež tu jsou. Bezpečnost země, zvyšující se životní úroveň. Nikdo by si neměl stěžovat, že se nám žije bídně. Na čem je neustále zapotřebí pracovat, je náš morální kredit. Nechť má každý před svým prahem uklizeno, než začne kritizovat jiné. A pak už opravdu může být lépe...