Co ve sdělovacích prostředcích postrádám
Motto "Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci." (Kazatel 5 - 6, Bída bohatých, 5.10)
Pokud jde o druhou světovou válku, máme možnost zhlédnout spoustu dokumentárních pořadů, jež se této problematice věnují. Fašismus i komunismus jsou zrůdné ideologie, proto je zapotřebí na ně upozorňovat. Máme-li na mysli druhou světovou válku, dostává se nám velké množství dokumentů. Ale proč sdělovací prostředky zpravidla mlčí, pokud jde o normalizaci, o léta, jež následovala po roce 1968? O kolaboraci některých českých lidí s okupanty? Proč se nám těchto dokumentů příliš nedostává ve sdělovacích prostředcích? V porovnání s druhou světovou válkou je jich poskrovnu. Válka skončila před více než sedmdesáti lety, mně ale zajímá i situace v Československu v době okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Kteří z našich současných politiků se stali členy totalitní strany a jak si za normalizace pracovně vedli. Kde studovali, kam jezdili do zahraničí apod.
Chcete-li si zažádat o úvěr v bance, musíte mít svou historii. Onemocníte-li nějakou chorobou, lékař se vyptává na rodinnou anamnézu. Přejdeme-li do jiné oblasti, kterou jsou volby, chci jako volič znát i historii předních českých politiků, jež jsou zastoupeni v různých politických stranách.Jako voliče mě zajímá, jak se ten či onen politik choval v letech normalizace, jaké funkce zastával, zda byl členem komunistické strany. Velmi mě to zajímá, protože vím, co komunistická strana v naší zemi napáchala, co udělala s myšlením lidí, co tolerovala u svých vůdců a prominentů. A protože jsem zastáncem pole bez plevelu, chci být jako volič informovaná o historii politiků. Jestliže máme možnost zhlédnout dokumenty o druhé světové válce, proč se nám jako voličům nedostává pořadů, jež by se zaměřily jen na období normalizace a na aktivity současných politiků v tomto období. Protože ať chceme či ne, naše politické spektrum je přestárlé, se starými mechanismy, proto si myslím, že je zapotřebí vědět, jak se ten či onen politik podílel na normalizaci naší země. Proč někteří z nich nezůstali v komunistické straně i po Listopadu 1989? Proč ji tak rychle opustili? Měli snad strach? O tom se nehovoří a já potřebuji jako volič znát odpověď. Jako voliče mě zajímá, kolik stávajících členů vlády a senátu tvoří bývalí komunisté.
Mohu někdy doufat, že sdělovací prostředky přijdou s dokumenty, v nichž si budeme moci více ozřejmit charaktery našich vlivných? Protože kolaborovat, podílet se na ńormalizaci a duchovní a morální devastaci naší země bylo trestuhodné. A já si jako volič nepřeji mít mezi čelnými reprezentanty naší země právě takové, kteří zaprodali svou čest. Protože těm se nikdy věřit nedá a měli bychom si dát tu práci, aby z naší politické scény s konečnou platností zmizeli zaprodanci.. Válka trvala šest let, komunisté byli u vlády téměř čtyřicet jedna let a to je dlouhá doba. Důvod, proč se detailněji nedozvídáme o letech kolektivizace, znárodňování, normalizace, vidím jediný. Pro dnešního voliče není zřejmě vhodné, aby byl více informován o všem, co se tu dělo. Protože ani dnes není naše politické pole prosto od bývalých komunistů.
Opět se budu opakovat, když říkám, že v Československu bylo členy KSČ jen deset procent obyvatel. Slušný člověk se nikdy nemohl stát členem této strany. Je velmi smutné, že někteří z nich jsou stále v naší politice. Převlečení, ale jsou tam. A o nich bych ráda zhlédla dokumenty, normalizační dobu, jež by byla v konfrontaci s aktivitami dotyčného politika, kde pracoval, co podnikal. A rovněž ukázat, jak se vedlo těm, kteří se vůči režimu bouřili. Myslím si, že bych to nebyla jen já, kdo by takový pořad uvítal. Dokud nebudu mít jako volička možnost vidět něco takového ve sdělovacích prostředcích, mohu si stále myslet, že všechno kolem nás je jeden velký podvod. Podvod na voliči. Bylo by nanejvýš zajímavé, kdyby mohl divák sledovat, jaký život museli žít ti, kteří nesouhlasili s režimem. Jako příklad mohu uvést Věru Čáslavskou. A dát takovou osobnost do protikladu s někým, kdo přisluhoval režimu, aby z toho měl nejen za komunistů. Ukázat na tento velký kontrast. A k tomu přidat současnost. Vidět vlivného politika, jenž by rád na své členství v komunistické straně zapomněl. Nebo snad ne?
Viděla jsem velmi hezký dokument o Josefu Kemrovi. Byl členem Národního divadla a soudruzi jej chtěli odměnit titulem Zaslouženého člena ND. On toto odmítl. Zastával totiž jedno důležité stanovisko. Můžete dostat dar či uznání od někoho, ale důležité je, kdo vám takový dar či uznání daruje. A ne od každého lze pak uznání přijmout. Josef Kemr uznání odmítl. Jeho postoj nepotřebuje dalšího komentáře.
I když jsou sdělovací prostředky celkem šetrné k profláknutosti některých politiků, lze si o nich získat informace na internetu. Ale i přesto. To, že jsou média opatrná, spíš ve mně utvrzuje dojem, že chtějí krýt špinavosti, které se v politice za vlády soudruhů děly a dostaly se i do nové společnosti.
27. červen je uváděn jako Den památky obětí komunistického režimu. Jak hezky to v kalendáři zní, ale nahlédneme-li do našeho politického spektra, dostane se nám smutného pohledu. Když vidíme, že jsme s komunisty stále neskončili. Jako potencionálně nebezpečné považuji ty, kteří své soudruhy zradili a stali se členy jiných stran. Průzkum současných volebních preferencí nemusí být žádnou zárukou, může být zmanipulován, je prováděn jen na určitém vzorku populace. Proto bychom měli tyto informace brát s rezervou, protože volby všechno ukážou. Budu věřit, že selský rozum zvítězí, že lidé nebudou podporovat zaprodance a politiky, kteří vstoupili do KSČ po roce 1968.
Helena Vlachová
Svým založením jsem idealistka
I když jsem založením idealistka, nemohu se svou maličkostí připodobnit k Johnu Lennonovi. Nicméně se mohu vyjádřit vůči panu Babišovi a jeho propagandistické rétorice. Totéž lze vznést i vůči SPD.
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1262
- Celková karma 21,86
- Průměrná čtenost 1113x