Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když škola bývala školou

26. 06. 2017 10:16:17
Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

Motto "Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 13.3)

Jednou z velkých osobností v mém životě byl můj první zástupce školy. Nastoupila jsem tenkrát po vysoké na gymnázium, ze všeho vyjukaná a vůbec jsem nevěděla, jak si se svým místem poradím. Jenže si mě vzali do péče staří páni profesoři a zástupce školy. Ten se těšil velké úctě a respektu nejen tím, že vyučoval matematiku a deskriptivní geometrii, ale i tím, že byl naprosto neústupný vůči všem, kteří by se snad pokusili něco porušit. Já jako začínající kantorka jsem v jeho přítomnosti strachy ani nedýchala. Doslova mě vycepoval, abych podávala co nejlepší výkon, abych nechybovala, z mé počáteční vyplašenosti jsem si k zástupci vybudovala velký obdiv. Byl to i velmi pěkný muž. Sportovec tělem i duší, matematik na svém místě a pedagog rovněž. Vždyť na koho studenti nejvíc vzpomínají? Na kantory, kteří byli zásadoví a kteří je něco naučili.

Čas se posunul, přišel Listopad 1989, komunistická ředitelka byla vyměněna. Na její místo se natlačil bývalý předseda odborů na škole, který ucítil nový vítr, vstoupil do Občanského fóra a začal konat. Ředitelka musela ze školy odejít, jejího zástupce si ponechal. Protože si byl vědom jeho kvalit. Alespoň zpočátku. Nový ředitel se nemohl ani zbla vyrovnat profesionalitě svého zástupce. Navíc se ve městě stále více sbližoval s vlivnými, kterým bylo nutno rovněž vyhovět. A lukrativní místo zástupce školy lákalo. Třeba manželku vlivného. Až nezdravě ctižádostivá toužila stát se zástupkyní ředitele. Jenže jak si poradit s tím stávajícím? Ředitel nemohl učinit nic zbabělejšího, než když na poradě oznámil, že se novou zástupkyní školy stává někdo jiný. Pro mého prvního zástupce to bylo jako blesk z nebe. Nic takového nečekal a myslím si, že jej to srazilo na kolena. Ze školy odešel. Ředitel mezitím několikrát vyměnil svou stranickou příslušnost, až nakonec skončil v hnutí ANO:

Dnes se mi o mém prvním zástupci zdálo. Opět jsme byli ve škole a já cítila, jak mi je s ním dobře. Že jsme znovu v prostředí, jež mělo svůj smysl a bylo takto respektováno. Studenti si jen tak něco nedovolili, při porušení školního řádu mohli počítat s vyloučením. Aby si někdo z nich zapálil před školou? Aby chodili pozdě na vyučování? Na to jste mohli zapomenout, protože ve škole vládl pořádek. Vždyť na školu v 80. letech se přijela podívat delegace z Japonska, chtěli se poučit, jak si počínat, aby školství bylo tak úspěšné jako v Československu.

Před třiceti roky byly znalosti našich žáků a studentů na světové špičce. Po třiceti letech? Jsme pod celosvětovým průměrem. Vidíte, jak polistopadoví ministři školství se svým rezortem naložili. Jak je rozložili tak, že padá stále více dolů. Někdy je podezírám i z toho, že se snad někomu zaprodali i za cenu, že pošlou české školství do kytek. A oni tak učinili.

Pociťuji jistou dávku nostalgie, když se mi zdálo o nejlepším zástupci školy mého života. Pociťuji jistou melancholii z toho, že to byl jen sen. A pokud jde o české školství, hnala bych všechny jeho polistopadové ministry k odpovědnosti za veškerý úpadek, jenž dovolili. Přicházejí se stupiditami, jež nikdo nepotřebuje, a činí tak zřejmě jen z toho důvodu, aby otevřeli pro nějakého kamaráda novou trafiku. Aby odrbali český stát, kariérní řád učitele se dá uvést jako příklad. A nejen ten, ono je toho za všechny polistopadové roky přehršel...

Autor: Helena Vlachová | pondělí 26.6.2017 10:16 | karma článku: 26.86 | přečteno: 856x

Další články blogera

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Helena Vlachová

O řeckém jogurtu Čechách

Mohla bych dnes začít jako v pohádce. Byl jednou jeden bílý jogurt a všichni jej měli rádi. Za to, že voněl po smetaně...

21.11.2017 v 6:05 | Karma článku: 31.11 | Přečteno: 1257 | Diskuse

Helena Vlachová

Sexuální obtěžování

Všeho s mírou. Platí o všem v našem životě. O alkoholu, kouření, jídle, dalo by se toho napsat hodně, hovoříme-li o uměřenosti.

19.11.2017 v 7:40 | Karma článku: 37.72 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 25.01 | Přečteno: 828 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Šárka Štefaniková

Vopravdu blbka

Dneska to asi vo češtině nebude....jóóó ́, vobracejte se v hrobě....vono se neni čemu divit v týhle době

23.11.2017 v 2:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 378 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.32 | Přečteno: 2440 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 634 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 335 | Diskuse
Počet článků 778 Celková karma 21.47 Průměrná čtenost 906

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.