Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mně komunisté nechybí

20. 06. 2017 6:00:57
Pomalu nastává doba dovolených a nikdo si neumí představit, že by musel žádat o devizový příslib. Dnes můžeme cestovat, kam se nám zachce. Jen k tomu potřebujeme peníze

Motto "Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.8)

Žádost o devizový příslib. Vymysleli komunisté, protože měli rádi přehled o všem, o každém, neradi něco povolovali, mnohem radši lidem přikazovali. Tuto žádost musel podat každý, kdo chtěl vycestovat na Západ. Jen málokdo se setkal s jejím kladným vyřízením. Rozhodovaly kontakty, úplatky, ale hlavně o všem rozhodovali komunisté.

Na devizový příslib nedosáhl každý. Jen malé procento obyvatel dostalo na tuto žádost kladnou odpověď. A jediné, kam se dalo v létě jet bez omezení, byly NDR, Maďarsko, Rumunsko či Bulharsko. Ani k velkému bratru Sovětskému svazu se nedalo jet bez pozvání či prostřednictvím CK. Totéž platilo o Polsku. Turismus provozovaly Čedok, Rekrea či Cestovní kancelář mladých. Počet zájezdů byl značně limitovaný a uhrát nějaký na Západ či Jugoslávie znamenalo mít kontakty nebo si vystát frontu přes noc. V nejistotě, že se na mě dostane.

V žádosti o devizový příslib toho komunisté potřebovali hodně. Potřebovali detailní znalost žadatele, který musel vyplnit zemi, pro niž byl devizový příslib požadován, datum a účel cesty. Dále se musela vyplnit organizace, v níž žadatel pracuje, případně škola, na níž studuje. Adresa zaměstnavatele a pracovní funkce žadatele v organizaci. Dále se musel uvést rok poslední uskutečněné soukromé cesty do nesocialistických států, počet dnů pobytu, navštívené země a účel země. A když toto vše vyplnil, musel odnést do Československé banky, jež rozhodovala o přidělení příslibu.

I když žadatel získal příslib (moc jich ale nebylo), neznamenalo to, že má vyhráno. Musel žádat u svého zaměstnavatele o souhlas, k devizovému příslibu se vyjadřovala komunistická buňka podniku, kde žadatel pracoval. Dále musel žádat o souhlas uliční výbor v místě, kde bydlel. Muži se museli s žádostí obrátit na Vojenskou správu. Zkrátka souhlasů bylo zapotřebí mnoho, stačilo, aby se někdo vyjádřil, že cestu do zahraničí nedoporučuje, a bylo po cestování.

Na absolvování tohoto všeho bylo zapotřebí pevných nervů a vůle se nevzdávat, protože tu bylo dost těch, kteří záviděli. Kteří vycestovat nemohli, byli to hlavně vojáci a policisté. Ti zprvu nesměli ani do socialistických zemích, na Západ nikdy. Když se nakonec našinci poštěstilo vše vyřídit a mohl vycestovat na Západ, čekal jej mnohdy po návratu výslech na policii. Vzali si jej do prádla estébáci, kteří se vyptávali, zda někde narazil na české imigranty, zda s nimi hovořil, zda viděl žebráky, mám-li to celé shrnout, estébáci se činili, aby dotyčnému cestu do zahraničí znepříjemnili.

Jestli někomu taková anabáze chybí, pak je snad blázen. Nepopírám, že nežijeme v jednoduché době, ale je lepší než za soudruhů. Za nich vládl nepořádek, vládli nám nevzdělaní hlupáci, kteří znepříjemňovali život. Kradli ze společného, nedbali na tvář měst, budovy tak chátraly, vybourali v mnoha městech historická jádra a nahradili je panelákovými krabicemi. Továrny i ekonomika pomalu dosluhovaly, až se situace stala neudržitelnou a oni raději vyklidili pole. I když slovo vyklidili, je diskutabilní. Přesunuli se jinam, ale mnozí z nich si svůj vliv ponechali.

Komunisté mně věru nechybí, protože nikdy nebyli demokratickou stranou. Zničili myšlení lidí, proto je zapotřebí být před nimi ostražitý. Zruinovali ekonomiku naší země a my se s jejich důsledky vyrovnáváme i dnes. Ono nejde sázet jen na sociální jistoty, protože ty něco stojí. Musíme myslet na naše děti, na to, aby se měly v budoucnu dobře. Nelze proto volit strany, jež proklamují krátkodobou hojnost, která vede jen k tomu, že je státní kasa prázdná. Je nutné myslet na zítřek a podle toho se rozhodovat. Ale bez komunistů...

Autor: Helena Vlachová | úterý 20.6.2017 6:00 | karma článku: 25.46 | přečteno: 730x

Další články blogera

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Helena Vlachová

O řeckém jogurtu Čechách

Mohla bych dnes začít jako v pohádce. Byl jednou jeden bílý jogurt a všichni jej měli rádi. Za to, že voněl po smetaně...

21.11.2017 v 6:05 | Karma článku: 31.11 | Přečteno: 1257 | Diskuse

Helena Vlachová

Sexuální obtěžování

Všeho s mírou. Platí o všem v našem životě. O alkoholu, kouření, jídle, dalo by se toho napsat hodně, hovoříme-li o uměřenosti.

19.11.2017 v 7:40 | Karma článku: 37.72 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 25.01 | Přečteno: 828 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Šárka Štefaniková

Vopravdu blbka

Dneska to asi vo češtině nebude....jóóó ́, vobracejte se v hrobě....vono se neni čemu divit v týhle době

23.11.2017 v 2:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 378 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.32 | Přečteno: 2440 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 634 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 335 | Diskuse
Počet článků 778 Celková karma 21.47 Průměrná čtenost 906

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.