Mně komunisté nechybí
Motto "Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.8)
Žádost o devizový příslib. Vymysleli komunisté, protože měli rádi přehled o všem, o každém, neradi něco povolovali, mnohem radši lidem přikazovali. Tuto žádost musel podat každý, kdo chtěl vycestovat na Západ. Jen málokdo se setkal s jejím kladným vyřízením. Rozhodovaly kontakty, úplatky, ale hlavně o všem rozhodovali komunisté.
Na devizový příslib nedosáhl každý. Jen malé procento obyvatel dostalo na tuto žádost kladnou odpověď. A jediné, kam se dalo v létě jet bez omezení, byly NDR, Maďarsko, Rumunsko či Bulharsko. Ani k velkému bratru Sovětskému svazu se nedalo jet bez pozvání či prostřednictvím CK. Totéž platilo o Polsku. Turismus provozovaly Čedok, Rekrea či Cestovní kancelář mladých. Počet zájezdů byl značně limitovaný a uhrát nějaký na Západ či Jugoslávie znamenalo mít kontakty nebo si vystát frontu přes noc. V nejistotě, že se na mě dostane.
V žádosti o devizový příslib toho komunisté potřebovali hodně. Potřebovali detailní znalost žadatele, který musel vyplnit zemi, pro niž byl devizový příslib požadován, datum a účel cesty. Dále se musela vyplnit organizace, v níž žadatel pracuje, případně škola, na níž studuje. Adresa zaměstnavatele a pracovní funkce žadatele v organizaci. Dále se musel uvést rok poslední uskutečněné soukromé cesty do nesocialistických států, počet dnů pobytu, navštívené země a účel země. A když toto vše vyplnil, musel odnést do Československé banky, jež rozhodovala o přidělení příslibu.
I když žadatel získal příslib (moc jich ale nebylo), neznamenalo to, že má vyhráno. Musel žádat u svého zaměstnavatele o souhlas, k devizovému příslibu se vyjadřovala komunistická buňka podniku, kde žadatel pracoval. Dále musel žádat o souhlas uliční výbor v místě, kde bydlel. Muži se museli s žádostí obrátit na Vojenskou správu. Zkrátka souhlasů bylo zapotřebí mnoho, stačilo, aby se někdo vyjádřil, že cestu do zahraničí nedoporučuje, a bylo po cestování.
Na absolvování tohoto všeho bylo zapotřebí pevných nervů a vůle se nevzdávat, protože tu bylo dost těch, kteří záviděli. Kteří vycestovat nemohli, byli to hlavně vojáci a policisté. Ti zprvu nesměli ani do socialistických zemích, na Západ nikdy. Když se nakonec našinci poštěstilo vše vyřídit a mohl vycestovat na Západ, čekal jej mnohdy po návratu výslech na policii. Vzali si jej do prádla estébáci, kteří se vyptávali, zda někde narazil na české imigranty, zda s nimi hovořil, zda viděl žebráky, mám-li to celé shrnout, estébáci se činili, aby dotyčnému cestu do zahraničí znepříjemnili.
Jestli někomu taková anabáze chybí, pak je snad blázen. Nepopírám, že nežijeme v jednoduché době, ale je lepší než za soudruhů. Za nich vládl nepořádek, vládli nám nevzdělaní hlupáci, kteří znepříjemňovali život. Kradli ze společného, nedbali na tvář měst, budovy tak chátraly, vybourali v mnoha městech historická jádra a nahradili je panelákovými krabicemi. Továrny i ekonomika pomalu dosluhovaly, až se situace stala neudržitelnou a oni raději vyklidili pole. I když slovo vyklidili, je diskutabilní. Přesunuli se jinam, ale mnozí z nich si svůj vliv ponechali.
Komunisté mně věru nechybí, protože nikdy nebyli demokratickou stranou. Zničili myšlení lidí, proto je zapotřebí být před nimi ostražitý. Zruinovali ekonomiku naší země a my se s jejich důsledky vyrovnáváme i dnes. Ono nejde sázet jen na sociální jistoty, protože ty něco stojí. Musíme myslet na naše děti, na to, aby se měly v budoucnu dobře. Nelze proto volit strany, jež proklamují krátkodobou hojnost, která vede jen k tomu, že je státní kasa prázdná. Je nutné myslet na zítřek a podle toho se rozhodovat. Ale bez komunistů...
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
Helena Vlachová
Jako země bychom se neměli hrbit před nikým
Vzhledem ke skutečnosti, že cestuji po celém světě, mám možnost srovnání. Po svých toulkách se vždy ráda vracím domů, do krajiny, jež mě utvářela, jež hovoří o Vivaldových Čtvero ročních obdobích. A nejen o nich.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1261
- Celková karma 22,78
- Průměrná čtenost 1114x