Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínky na bratra z Východu

18. 05. 2017 5:33:18
V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta v Číně a jeho setkáním s ruským prezidentem Putinem se mi vybavuje smrt Brežněva a pobyt sovětských vojáků v mém rodišti

Motto "Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání svévolníků." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.7)

Podle mého názoru jsme si svého velkého bratra z Východu užili dost. Mám v živé paměti uchované roky, kdy jsme čelili nesvobodě, diktátu a o demokracii jsme si mohli nechat zdát. Mně osobně přátelství se Sovětským svazem na věčné časy nechybí. V našem městě jsme měli ruskou posádku, vojáci bydleli na zámku. Jejich velitelé v bytech. Zámek zdevastovali a totéž platilo i o bytech. Naprosto je zničili. Dnes někdy kritizujeme Romy, ale co takoví Rusové? Ti toho na našem území napáchali hodně. Nejenže vybydleli byty, oni házeli odpadky z oken, pod zámkem se válelo všechno možné. Hygienu neznali, nebyli zvyklí používat popelnice. A spoustu jiných věcí. Proto si nemyslím, že bychom měli toužit po něčem, co by nám přineslo omezení. A z Východu se to čekat dá. Oni to jinak neumí.

V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta mi v mysli vytanuly vzpomínky. Nejen na Sovětský svaz, ale i na Brežněva. V knihkupectví jste za vlády soudruhů nenarazili na pořádnou knihu, s výjimkou pravidelných čtvrtků, kdy vycházely nové knihy. Ale na ně jste si museli vystát frontu a ještě nebylo vůbec jisté, že knihu dostanete. Zato byly k dostání Brežněvovy spisy či Leninovy. Těch se válelo v regálech víc než dost. Nikdo je nekupoval. Stačilo, když člověk denně potkával ruské vyšší šarže v ulicích. Za nimi se pokaždé trousil jejich pucflek, jenž sloužil jako nosič. Nosič veškerého zboží, které si ruský velitel zakoupil. Třeba plný šuplík podprsenek. Různých velikostí, různých tvarů. V zemi velkého bratra bylo téměř vše nedostatkové. U nás to bylo o něco lepší.

Vzpomínám si na to, když zemřel Brežněv. Učila jsem na gymnáziu. Jsme ve sborovně, najednou tam vlétne naše šéfka, celá rozrušená. "Zemřel soudruh Brežněv." Nikdo, snad s výjimkou několika komunistů, její rozrušení nesdílel. Bylo nám to ukradené. Ale nebylo nám ukradené, co se odehrávalo v zemi. Na škole jsme měli kondolenční listiny, které museli všichni zaměstnanci podepsat, rovněž i studenti. Ti jásali, protože se moc nevyučovalo. Lepší než mít třeba matematiku bylo podepisování kondolenčních listin. A to nebylo všechno. Následovalo podepisování kondolenčních listin na Okresním výboru KSČ. Chodili tam zaměstnanci z továren a podniků, chodily tam školy. Studenti i žáci se tetelili radostí, učitele to spíše obtěžovalo.

Pak následoval Brežněvův pohřeb. Ředitelka nám dala přesné instrukce, co se má zapsat do třídních knih. Dále jsme byli ponaučeni o tom, že jakmile uslyšíme sirény, studenti musí povstat a musíme takto vydržet stát, dokud sirény nepřestanou houkat. Zrovna jsem učila ve čtvrtém ročníku. Vykládám látku a najednou zazní sirény. Studenti zpozorní, ale vzhledem k tomu, že vše považuji za špatnou komedii, nic neřeknu. Přestanu mluvit, ale nevyzvu studenty, aby si stoupli. Je mi to proti mysli. Jenže co čert nechtěl. Na každé škole se nachází školník. A většina školníků, jež jsem za svou praxi poznala, byli líní a rovněž i donášeli. A náš školník donášel až běda. Z něho měla snad vítr i ředitelka. Když začaly houkat sirény, školník nahlížel do tříd, aby viděl, zda studenti stojí. Vlezl i ke mně a drze se mě zeptal "Jak to že nestojíte?" Zůstala jsem na něj zírat a nebyla jsem s to mu cokoli říci. Zachránil mě bystrý student Honza, který školníkovi odpověděl za mě "My už jsme stáli." "Tak to jo," řekl školník a zavřel dveře.

Brežněva rychle následovali další sovětští představitelé, jen si nepamatuji, v jakém pořadí. Černěnko, Andropov. Vždy se konala stejná šaškárna. Kondolenční listiny ve škole, pak jít na Okresní výbor KSČ, sirény, povstat. V rádiu hrála jen smuteční hudba, v televizi se nic nevysílalo. Jestli toto někomu chybí, má možnost se vystěhovat do KLDR. Tam si podobných kašparovin užijí víc než dost. Vše je jen hrané, lidé dělají, co se jim přikáže, protože jinak by je čekal tvrdý trest. Lidé v takové zemi žijí ve strachu, protože si nikdo nemůže být jistý, co se mu může stát. V zemi bez svobody není příjemné žít.

U nás máme své problémy, ale přesto stále žijeme ve svobodné zemi. Kdybychom se měli orientovat směrem na východ, zbystřila bych. Protože z východu nepřichází svoboda. Z východu se dá očekávat útlak. A s tím se nedobře žije. Zažila jsem a mohu porovnat, co je lepší. K minulosti už bych se nechtěla vracet a těm, kteří nezažili, jak se žije pod vládou Rusů, bych to nedoporučovala.

Autor: Helena Vlachová | čtvrtek 18.5.2017 5:33 | karma článku: 22.07 | přečteno: 512x

Další články blogera

Helena Vlachová

Tohle už není domov

Pension pro seniory, nebo také domov důchodců, nebo také starobinec. Tyto domy se dají nazvat různě, ale jedno mají společné. Už to není pravý domov

23.10.2017 v 6:12 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 636 | Diskuse

Helena Vlachová

Tchyně s dálkovým ovládáním

Je hezké, když rodiče milují své děti. Je hezké, když děti své rodiče poslouchají. Jenže vše do času. Má dospělý syn poslouchat svou matku? Má ji upřednostňovat před svými partnerkami?

22.10.2017 v 8:04 | Karma článku: 23.77 | Přečteno: 2140 | Diskuse

Helena Vlachová

Okénko do života dnešní mládeže

Tohle je docela smutný příběh o tom, jak se někteří dnešní náctiletí baví. Obraz toho, že jim násilí a šikana lahodí, stejně tak i vulgární mluva

20.10.2017 v 6:56 | Karma článku: 19.95 | Přečteno: 684 | Diskuse

Helena Vlachová

Ekonomika roste, ceny potravin též

Je hezké slyšet, že se ekonomice daří, je hezké od politiků slyšet slova o tom, když bohatne země, bohatnou i občané. Dlužno dodat, kteří občané.

19.10.2017 v 6:10 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak na stres a deprese?

Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.

23.10.2017 v 18:41 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 144 | Diskuse

Štěpán Bicera

"Sudokopytníku", jsi poslancem

Jak se to těsně po volbách, dle MF Dnes, ve štábu Pirátů doslova ozvalo, napsat nešlo. Nebylo by to v souladu s kodexem a blog by byl odstraněn. Před volbami poslal zmíněný deník vůdci Pirátů omylem dvakrát stejný dotazník.

23.10.2017 v 13:27 | Karma článku: 25.54 | Přečteno: 859 | Diskuse

Olga Pavlíková

Tyto volby znovu potvrdily, že přímá demokracie je ta nejhorší varianta,

alespoň u nás v Čechách. Stačí, aby jeden z nejméně důvěryhodných osob v zemi lidem pochleboval, sliboval jim, osočoval své kritiky a lid mu dal hlas, téměř třicetiprocentní

23.10.2017 v 12:34 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 1329 | Diskuse

Jakub Moravčík

Jsme národ pštrosů? Věnováno především nevoličům

Píšu sem už velmi málo, ale při konstalaci příležitostí po dlouhé době přináším "hudebně-povolební" blog.

23.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 152 | Diskuse

Marek Valiček

Řekla jsem si - holka, takhle by to dál nešlo!

"Vostříhala sem si nehty, na ksicht napatlala indulonu, dala kynout těsto a šla jsem na to.", takhle nějak vypadal volební den důchodkyně v roce 2017.

23.10.2017 v 10:02 | Karma článku: 24.02 | Přečteno: 804 | Diskuse
Počet článků 758 Celková karma 22.40 Průměrná čtenost 904

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.