Každé povolání si v sobě nese určitou profesionální deformaci. Snad na každém se pozná, co dělá. Nejhůř asi dopadají učitelé základních škol
Motto "Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost." (Kazatel 5 - 6, Co je lepší? 7.8)
To, čím se člověk živí, se nějakým způsobem podepisuje na jeho chování. Hovoříme o profesionální deformaci. Zubní lékaři, když s někým hovoří, mají tendenci dívat se dotyčnému na chrup. Kadeřnice se neubrání tomu, aby se nedívaly, jak lidé chodí učesaní. Kosmetičky se dívají, jak mají ženy upravená obočí. Ale co pak učitelé? Hlavně učitelé základních škol. O nich koluje hodně vtipů, na nich se profesionální deformace podepisuje natolik, že svým chováním ve svém okolí vzbuzují smích.
Učitelka Smetáčková. Do školy dojíždí autobusem. A jak je ze své práce zvyklá neustále své žáky okřikovat a reagovat na jejich hluk slovem "pst", používá toto i při cestě do zaměstnání. Autobus bývá plný, Smetáčková sedí, ale irituje ji povídání kolem. A tak na spolucestující reaguje tím, co dennodenně používá ve své třídě. Autobusem se nese její "pst" a všichni se tím baví. Jí bohužel nic nedochází, profesionální deformace činí své.
A co taková učitelka Březinová. O ní se ne nadarmo povídá, že si ráda přihne. Nevynechá jedinou akci, kdy se jde s kolegyněmi poveselit. Na místo určení přijíždí automobilem, které pokaždé před restaurací nechává zaparkované a jde domů pěšky. Vrávorá a je ráda, když dorazí domů. Ale minulý týden tomu bylo jinak. Březinová nešla na žádnou sešlost, ale ke kosmetičce. A zaparkovala auto v nákupním středisku. Pravidelné ošetření pletí trvá dvě hodiny a ona odchází s pocitem, že pro svou vizáž učinila dost. Minulý týden opět odchází z kosmetiky s příjemným pocitem a namíří si to rovnou domů. Nějak jí nedochází, že se tentokrát nejednalo o žádný flám, kdy nemůže jet domů autem. A protože má jako učitelka vrtošivou paměť, na auto si ani nevzpomene. Uplynou tři dny a ona chce jet nakoupit. Jenže auto nikde. Pátrá ve své paměti a nejprve marně vzpomíná, kde její auto může být. Pak jí to dojde. Nechala ho v nákupáku. První tři hodiny jsou zadarmo. Ale nechat tam zaparkované auto tři dny už zadarmo nebylo. Březinovou to stálo víc než tisíc korun. To se jí kosmetička tentokrát pěkně prodražila.
A co takový učitel Kubík. O něm se traduje, že rád zavítá do místního hostince. Přijíždí rovněž autem, domů se odvrávorá. A tak tomu bylo i minulou středu. Který muž by si nedal pěkně orosené pivo. A Kubík jich dokáže spořádat tolik, že to bývá trnem v oku jeho choti Bláže. Ta šla minulou středu kolem hostince a vidí zaparkované auto. A chce svého muže vytrestat. Protože nosí klíčky od auta při sobě, je tomu i tentokrát. Odemkne vůz, nasedne a jede domů. Když Kubík opouští knajpu, při pohledu na prázdné místo, které zbylo po jeho miláčkovi, se vyděsí. Volá policii. Ta se jej ptá, proč chtěl jet domů autem, když je opilý. On oponoval tím, že si v autě něco zapomněl. Začíná vyšetřování, které nakonec pro Kubíka končí šťastně. Auto je zaparkované před domem.
Na každého z nás si to náš osud nějak nachystá, přivádí nás do situací, v nichž se ukáže, jak na ně dokážeme zareagovat. Kolikrát to nemusí být nic příjemného, ale když se na ně zpětně podíváme, neubráníme se úsměvu. A tak by to mělo být. Umět se povznést nad své chyby, umět se zasmát tomu, co jsme to zas díky své profesionální deformaci provedli. On je totiž každý nějakým způsobem potrefený, jen o učitelích se traduje, že jsou jaksi více...
