Tímto se mnohé vysvětluje...

Nam se pet let po poslednim ze tri deti narodila dcera. Bylo to pro nas vsechny prekvapeni. Byla nejkrasnejsi a nejlepsi ze vsech deti, dnes ma dobreho muze, dve deti a pred nekolika mesici dostala statni cenu za vzornou praci ve svem oboru.

Domnívám se, že pouze v asociálních rodinách zůstane původně nechtěné dítě nechtěným a nevítaným i po narození.

Znám řadu rodin, do kterých se narodilo dítě, s kterým nebylo počítáno. Buď si ty rodiny mysleli, že tolik dětí, kolik jich měly, už stačí, a najednou do toho přišlo neplánované těhotenství, nebo ta situace byla ještě dramatičtější a dítě přišlo k rodičům, kteří třeba ještě neměli ani dvacet let a museli kvůli tomu měnit ještě radikálněji svůj život než rodiny, které sice nikoho dalšího neplánovaly, ale přeci jenom už jako rodiny existovaly, takže se nemusely ten zásah do života nebyl až tolik od podlahy.

Ani v jednom z těchto případů jsem však nebyl svědkem toho, že by původně nechtěné dítě zůstalo nechtěným i po narození. Když se lidé oklepou z počátečního šoku, začnou se ještě během těhotenství na nového člena rodiny těšit, a když se človíček narodí, je vítaný úplně stejně jako ti, kteří byli počati jako chtění a plánovaní.

Mohu dát příklad i z české kinematografie:

Dvoudílná česká filmová komedie:

V první části, která se jmenuje "Můj brácha má príma bráchu" Honza (Jan Hrušínský) přivede do jiného stavu Zuzanu (Libuše Šafránková) ještě před svým nástupem na tehdy povinnou dvouletou vojnu, přičemž Zuzana je ještě mladší a studuje teprve střední školu. Ani oni, ani jejich rodiče z toho v první chvíli nejsou nadšení, ale film končí svatbou, při které už jsou všichni veselí. Ve druhé části, která se jmenuje "Brácha za všechny peníze" jsou malé Martině už dva roky a milují ji jak oba rodiče, tak i obě babičky (Blažena Holišová a Slávka Budínová) a oba dědečkové (Josef Bláha a Vladimír Menšík).

S asociálními rodinami, které nechtěné děti odstaví do pozic vyvrhelů rodiny, se nestýkám, a tak jsem nebyl svědkem toho, o čem je v tomto blogu psáno.

Omlouvám se, že to píšu dvakrát, ale po prvním odeslání se to zobrazilo až po více než půlhodině, takže jsem se domníval, že se to někde ztratilo. Napsal jsem to tedy podruhé a po odeslání jsem zjistil, že tam je i první příspěvek.

Tak a je to venku

Paráda, konečně po těch vašich hrůzách života došlo i na umírající dítě!

Znám hodně rodin, do kterých se narodilo dítě, které nebylo uplně tak plánované.

Ani v jednom případě se z dítěte nestal vyvrhel rodiny. Prostě zpočátku třeba přijali s nechutí, že je tady nechtěné těhotenství, ale postupem času si ještě v průběhu toho těhotenství na tu myšlenku všichni zvykli, a když se dítě narodilo, byl to hned naprosto vítaný přírpstek do rodiny.

Ať už se jednalo o děti, které přišly do již existující rodiny, která už děti měla a další neplánovala, nebo o děti, které změnily život rodin ještě více, protože se třeba dvacetiletý muž ještě nechtěl ženit a osmnástiletá slečna ještě nechtěla vdávat. A rodiče těchto mladých lidí z toho byli v první chvíli též pramálo nadšení, ale když dítě přišlo na svět, zamilovali si ho okamžitě.

Ostatně o tom je třeba jedna skvělá dvoudílná česká filmová komedie. V první části, která se jmenuje "Můj brácha má príma bráchu" se mladí nastávající rodiče (Jan Hrušinský a Libuše Šafránková) pramálo radují z toho, že Libuška, která se ve filmu jmenuje Zuzana, otěhotněla. Honza právě nastoupil na vojnu a Zuzana ještě studuje střední školu. Jejich rodiče jsou z toho nadšeni ještě méně. Avšak ve druhé části, která se jmenuje "Brácha za všechny peníze", jsou malé Martínce dva roky a všichni ji milují.

Myslím, že nechtěné dítě je otloukánkem pouze v asociálních rodinách.

S takovými se však já nestýkám, a proto nemám zkušenosti s tím, že bych byl svědkem toho, že by původně nechtěné dítě zůstalo nechtěným i po narození.

Ano, znám podobné případy. Přesto mám podezření, že nechtěné děti mají častěji psychické problémy.