Vy prostě máte pech.

Na lidi, na bydlení, cestování, ....., na všechno.

Vy si koupit trpaslíka, tak vám do rána vyroste.

Je jediná, kdo si koupí oříškovou čokoládu bez jediného oříšku

Já rozhodně nepatřím k těm, kteří si komunistů váží a kteří by období let 1948 až 1989 považovali za vrchol našich národních dějin, ale jestli teď, v roce 2024, někdo plive z oken na kolemjdoucí osoby na chodníku nebo jestli někdo polévá jiné lidi vodou z kýblu, tak to tedy musí být v něm jako závada na jeho vlastní osobnosti. Na takové nepěknosti nemá vliv to, zda vyrůstal za prezidenta Novotného, Husáka, Havla, Zemana nebo Pavla.

Když padl starý režim, bylo mi 29 let. To je dost na to, abych si z těch dob leccos pamatoval. V tom vchodu, kde jsme bydleli, bylo dvanáct partají (čtyři patra po třech). Znali jsme se navzájem mnohem lépe, než se znávají dnešní sousedé, protože nebyl internet, televize měla jenom dva kanály a chyběly i další rozptylovače pozornosti, takže spolu lidé prohodili pár slov na schodech nebo na lavičce před vchodem. Partaje jsme mohli rozdělit na srdečné, které na úsměv odpověděly úsměvem a hodily spolu řeč, a na odměřené, které na pozdrav odpověděly pozdravem, ale tím to skončilo. Ale ani jedna nebyla problémová.

V sousedním vchodě jedna rodina problémová byla, ale to může být i dnes.

Ti, kdo chtějí za každou cenu manifestovat svůj odpor k bývalému režimu, se mnou asi nebudou souhlasit, ale já tvrdím, že na občanské soužití mezi sousedy, mezi anonymními spolucestujícími ve vlaku nebo mezi kolegy na pracovišti neměl režim žádný vliv. Ani kladný, ani záporný. A stejně tak to je dnes se seniory, kteří tehdy ještě v seniorském věku nebyli. Dnešní senioři nejsou o nic horší než byli ti z dob prezidenta Svobody a než budou ti za třicet nebo padesát let.

Je mi Vás líto. Já jsme se odstěhovala do svého prvního bytu také do "starého domu". Moje sousedka na patře byla skvělá paní 75+, byla pro nás jako babička a její manžel nám opravil spoustu věcí- šikovný kutil. I naše fenky spolu kamarádily. :-) Soused nad námi, 95 + byl nádherný pán, kavalír a ochránce- syn ho miloval a bylo to vzájemné. Každý den jsme spolu prohodili aspoň pár slov. Když ho odvážela sanita, nechal si zastavit nosítka na našem patře a zazvonit saniťáky na náš zvonek. Chtěl se rozloučit... Vycházela jsem pěkně i s ostatními nájemníky, rovněž v důchodovém věku, a když postupně umírali, obrečela jsem je. Dodnes na ně vzpomínáme.

Mám stejnou zkušenost. Pokud jsme měli za sousedy starší lidi, problémy nebyly. Netvrdím, že jsou všichni takoví, ale já žádné příšerné důchodce okolo neměla. A to jsme měli o patro níž babču, která se přiznala, že má doma pytlík trávy

Dokonale jste se popsala. Za tu sebekritiku

Teda viděl jsem tu už hodně sprosťáren, ale tohle .... .

Já bych navrhovala autorce postavit si dvojdomek s Rebekou.

Navrhuju dva domky vedle sebe, společná zeď by zanedlouho byla problém. A kolem pozemku dvoumetrovou zeď

V srpnu 2019 jste napsala blog " Nenávisti duchodci " a od té doby jste se občas zmiňovala o problémech které v domě vám spolubydlící duchodci dělají. Podle jiných blogu se prezentujete jako ráznější žena tak mě napadá proč byt neprodat a nenajit si jiný. A nebo zhodnotit své chování poměru k jejich.

To už tady radilo víc lidí. Já bych taky určitě nechtěla žít v domě, kde důchodci plivou z oken, mažou schody, hází mi shnilou zeleninu na balkón, propichují pneumatiky, schválně překáží s berlemi, v noci si navzájem mlátí do dveří, nadávají si, jen co se vidí, zajímají je jen akční letáky, aby se pak mohli rvát o jídlo, ničí zeleň kolem domu... Nezapomněla jsem na něco?

Obávám se, že kdyby se autorka odstěhovala do domu, kde budou mladí s dětmi, budeme číst o nezodpovědných rodičích, rozmazlených dětech, páchnoucích plínkách v kontejneru, papírku od sušenky na schodech a hrůza, oni v noci souložili

Prošel jsem ještě jednou diskusi, a až na jednoho pána (vlastně dva) jsou všichni diskutující v obraze a vědí, co je autorka za typ člověka. Tohle, jak víme, nebyl její první nenávistný a agresivně laděný výtvor. Ba naopak, nečetl jsem od ní ani jeden pozitivní blog.

Ovšem co je nedůležitější, velmi zvláštní, a o to více vypovídající: Autorka NIKDY do diskuse nevstupuje! Nabízí se tedy mnoho otázek, proč tomu tak je, a také mnoho odpovědí.

Mně přijde nejreálnější variantou to, že paní nejen není schopná nic z toho, co sesmolí, obhájit (dokonce nic takového, o čem píše, nemusí být reálné - nebo alespoň ne v takové podobě).

Takže je docela možné, že píše k úlevě své zcela poničené duše, z přetlaku nenávisti a agresivity - a pak se "baví" nad diskusními příspěvky. A cítí se možná na chvíli o něco lépe...

Asi nejlepší medicínou by pro ni byla ignorace jejích zvrácených článků, které jsou daleko za hranicí jakékoli slušnosti.

A jak jsem si všimla,tak už publikuje i na Seznamu Médium.

Pane Šimku, už jsem ztratila přehled, co kdo a komu na co odpověděl. Investovala jsem půlhodinu svého času, abych se koukla do starších blogů.

Měla by se omluvit

-ženám, protože jen během té půlhodiny jsem našla 3x zmínku o tom, že spousta žen vnímá muže jen jako dárce spermatu

-mužům, protože neplní svoji mužskou roli

-nevzdělaným učitelům, kteří zničili to perfektně fungující socialistické školství (2 články)

-američanům, jsou vypečení, ze všech tahají peníze

-prodavačkám, jsou příliš rychlé

-nám všem, neboť jsme zemí zlodějů a feťáků

-důchodcům, už kvůli jejímu postoji k životu

Ke čtení doporučuji především:

Čím se baví někteří důchodci.

Bydlíte-li mezi seniory, není snad nic horšího.

Citová prázdnota a bezduchost některých českých seniorů.

Už jen číst autorčiny neustálé spílající blogy na vše a všechny kolem je deprimující, a proto se jim většinou vyhýbám.

Dovedu si živě představit, jak se cítí ti, kteří mají tu "čest" pohybovat se v její blízkosti...

Víte, jak musí trpět dáma autorčiných kvalit, obklopená lumpenproleteriátem?

Jinak si myslím, že co kdo vysílá, toho se mu dostává zpět.

S Vámi bydlet musí být vopruz. Penzistka si stěžuje na důchodce. Nevěřím, že to, co popisujete, ti lidé dělají. A možná, že když Vás vidí, mají zkažený celý den.

Rada na závěr: stěžujte si na družstvu.