Sice je chválihodné, že jste ochotná zastávat momentálně nepopulární stanovisko v otázce migrace. Ale otázka zní, co je populismus a co racionální přístup? Případně, co je dnešní migrační vlna? Jsou to prchající štvanci nebo ekonomičtí přistěhovalci?

Naleznou zde štěstí nebo se celá situace nakonec, díky nezodpovědnému přístupu k jejich přijímání, obrátí proti nim?

Podle mě, již počáteční prohlášení o ochotě pomáhat všem trpícím byla svým způsobem populismem (to jsou přece krásná a ušlechtilá slova, na která lidi rádi slyší). Nedomyšleným populismem. Přece brzy bylo zřejmé, že se nejedná o akutně ohrožené a pronásledované lidi... že se prostě díky nějakým nedomyšleným populistickým výrokům a postojům začínají stěhovat lidé z chudých zemí do těch bohatších. Nazavedl že potřebný filtr na vyfiltrování těch opravdu potřebných...

Někdo to zaregistroval hned, že se jedná o nezvladatelný, nekontrovatelný přesun ...někdo se dál urputně držel svých populistických prohlášení a doufal, že se to nějak vyřeší zapojením dalších zemí (které jinak tak ochotně opakují novodobé populární slogany o svobodě, demokracii či evropských hodnotách).

A kdo měl pravdu? Vždyť situace se začala obracet v těch zemích, které podlehly tomu "migračnímu populismu". Populistické fráze narazily na realitu. Lidé vystřízlivěli.

Ba co hůř ...v konečném důsledku to může vést k rasové a náboženské nesnášenlivosti. Může se to obrátit proti samotným přistěhovalcům. Může to být ta pověstná "medvědí služba". Stačí série teroristických útoků s větším dopadem .. a mohou se dít věci.. Popadají vlády "vítačů" a lid si vyžádá "střihouny".. Bezpečnostní situace neumožní mezi takovým kvantem přistěhovalců rychlé rozlišení na "dobré a zlé". Nakonec mohou opět vznikat koncentrační tábory a hromadné odsuny na rasovém nebo náboženském principu.

Prostě, uvážlivý a odměřený přístup migrační otázce bych nepovažoval ještě za populismus ..ale za racionální jednání.

Platí poučka: věci se dělají z blbosti, z lásky nebo za peníze. Kampak zařadit autorkou? Ať je to jak chce, neškodilo by přijít mezi lidi, říct tyto názory a to její prozření by již přišlo samo o sobě....

Můžete mi milá dámo říci jediný důvod proč přijmout někoho kdo sem nechce? Několik Iráčanů nám ukázalo co si o naší zemi myslí a jedna somálka svou vděčnost projevila žalobou. Nechci zde ghetta stovek či tisíců frustrovaných lidí bez vzdělání, bez pracovních návyků a bez ochoty přizpůsobit se místním zvykům, kultuře a jazyku.

Určitě by se pro ni pár urostlých černoušků našlo.Ráda je ubytuje,když jsou to takoví chudáčci.

Já se zase stydím za spoluobčany, kteří věčně jen kálejí na svou zem.

Přesně tak. Plivat a častovat své spoluobčany čacháčky mně připadne stejně infantilní, jako když ještě před deseti lety nazývali komunisté své oponenty na diskuzích soudruhy, chtěje je tak urazit.

Jakože by migrace hýbala KOMUNÁLNÍMI volbami?

Drzost lidi jako vy zcela neuveritelna. Vzdy jednou za cas vylezete na svetlo se svymi "myslenkami", jste naprosto zadupani do zeme protistranou, ktera argumentuje tak stokrat lepe, coz prejdete vetsinou mlcenim, na chvili se zase stahnete, abyste po case opetovne prisli s temi samymi stokrat vyvracenymi argumenty a prezentovali je z pozice objektivne dusevne nadrazenych. Me tento fenomen neprestane udivovat.

Jinými slovy, aniž bych jmenoval, někteří autoři by namísto psaní blogů měli věnovat svůj čas raději něčemu užitečnějšímu. To jste určitě chtěl říci a máte úplnou pravdu.

Je nutné si zvyknout, že i v této zemi žijí extrémisté. Nenávidí tuto zemi, opovrhují lidmi, kteří v ní žijí, mají je za nemyslící tupou masu. Potřebují jim nadávat do populistů, Čecháčků, rasistů, xenofobů. Bezpečí v městech a v noci považují za samozřejmost...

Těchto extrémistů je v populaci jen pár procent, ale dokáží lidem pěkně otravovat jejich životy.

Kolik emigrantů si vezmete domů?

Víte kolik Čechů emigrantů od roku 1918 žije v zahraničí? 2 miliony.

A to dokonce Češi utíkali i do zemí "jiného civilizačního okruhu", jako je např. Jihoafrická republika. První masivní vlna Čechů a Slováků tam dorazila po roce 1968, a z těch posledních stačí připomenout Radovana Krejčíře.