Podepisuji každé Vaše slovo paní Vlachová. Můj otec s matkou museli v r. 1951 opustit jejich velmi dobře zavedenou autoopravnu. Snažili se firmu udržet ale přišlo StB , otce odvleklo a zavřeli ho na týden. Z matčina vyprávění pak jsem se dověděl, že jsem byl jako 5-ti leté dítě doslova odkopnut, když jsem chtěl otce "chránit". Zabavili všechno. I otcovo auto a nesměl si nechat ani to nejmenší a nejdrobnější vybavení, přestože to bylo všechno jeho. Znárodněnou firmu tenkrát převzal dělnický kádr a do roka bylo po firmě. Otec dlouho sháněl práci a nakonec mohl pracovat jako pomocný dělník v jednom národním podniku. Paní Vlachová - velká karma a děkuji za Váš článek