Samozřejmě jsou i rodiče, kteří na děti nechtějí mít čas. Ale velká chyba je také v systému. Diagnostika výrazně pokročila, ale aby někdo poradil rodičům nebo je podpořil, to bohužel. Veškeré informace aby si člověk sehnal na internetu, od doktorů jsem se naposlouchala "to za nás nebylo", "z toho vyroste". Později "nevíme, co s vámi". O přístupu školství ani nemluvě - často neumí s dětmi pracovat a nemají je i kam umístit. A že děti málo mluví s ostatními z rodiny? Babičky jsou často v práci nebo si užívají důchodu. Já prázdniny trávila s prarodiči. A dnešní děti mají spíš velké štěstí, když tuto možnost mají. A představte si - s paní logopedkou jsme používali tablet! Jaká hrůza! A víte, co je k zamyšlení? Že kritika dnešních rodičů a jejich dětí pochází především od generace, která je vychovávala a která dnešní svět také budovala.

Je to především na rodičích , aby naučili dítě správně mluvit. V minulosti se tomu věnovali,také to i uměli a hlavně využili nejdůležitější věk dítěte, od 3 do 5 let. Dnešní rodiče se spoléhají na logopeda a tam se děti dostávají často pozdě.

a hlavně, vždy ́t by se nám děti smály....a co by tomu všichni řekli,že si šlapeš na jazyk...

Obávám se, že žádný systém není schopen napravovat chyby ve výchově. Starší generace v dětství nepoměrně více komunikovaly se členy rodiny i se svými vrstevníky a většina vad řeči se tak odstraňovala postupně cvikem (přirozenou cestou). Zároveň se tak rozvíjely i jejich vyjadřovací schopnosti - obecně.

Dnešní děti mluvené slovo převážně pouze "konzumují"; živou konverzaci nahrazuje do značné míry sledování televize a videa, rodiče i učitelé s dětmi výrazně méně hovoří a často se omezují pouze na vydávání pokynů. Rovněž velice brzy děti svůj "styk se světem" redukují na SMS či Facebook, kde ovšem platí pro komunikaci docela jiné zvyklosti.

Pokud tedy dítě utrpělo "moderní" výchovu, nedivme se.

Já myslím, že hlavní chyba je na straně rodičů. Nedávno jsem viděla mladou maminku, která vedla za ruku asi tříleté dítě. To jí něco povídalo a ona šla, sluchátka v uších, zasněný pohled upřený někam v dál, ještě že neměla zavřené oči....

Dovolil bych si trochu nesouhlasit. Mám vadu řeči - r a ř a dcera měla také problémy. Rozdíl vidím v systému - dříve se postupovalo systémově a problém se zachytával v dřívějším věku dítěte. Dnes se čeká, že si s tím dítě poradí a často se to řeší až po nástupu do základní školy a to je už trochu pozdě. To co zvládnou logopedové v mladším věku dítěte za pár návštěv , ve vyšším věku trvá déle a jejich kapacita se tím snižuje. Je to jako se zdravotnictvím - často se odkládají malé problémy a řeší se, až nastanou ty, co "stojí" za to.

Promiňte, ale píšete že máte vadu řeči, takže u vás ji dřívější systém taky nezachytil?

Já si myslím, že jako děti bychom se těm šišlavým smály....dnes jak chodím po ulici a sylším některé děti mluvit, tak je mi do pláče a zdá se mi, že to s rodiči moc nehne...

Mně bývá do pláče, když slyším mluvit některé dospělé a ani nemusí šišlat!

Karma