Popisovaný případ je otřesný, ale nepotřebuju žádného boha ani desatero, aby ze mě byl slušný člověk.

Věřící nejsem, ale nekradu, nelžu a nepodvádím.

Nepotřebujete, ale zřejmě se podle něj chováte (asi s výjimkou prvních dvou bodů). Desatero je spíše jakýsi kodex chování, než nějaký náboženský text.

Asi se vám to stalo. Ale není to desateru, puberta je prostě strašná nemoc. zažila jsem to s dcerou. byla jsem na to sama, psychologové mě měli za hysterku, dceru za feťačku. ano, byla jsem zoufalá, ale dcera na to doplatila daleko víc. nikdy už nedožene gymnazijní léta a tedy své prostředí. trápím se tím.

Ano, Desatero by mělo platit pro každého. Nejsem náboženský fanatik, ale z dětství ve mně hodiny náboženství nechaly nějakou tu stopu. A tu jsem předala zase svým dětem. Základem je rodina, slušná rodina. A pak škola. A rodiče by neměli před dětmi shazovat autority-učitele.

Pozn.: nejsem učitelka.

"Nemusíte být ani věřící, protože deset základních mravních norem Desatera by měly platit pro každého."

Asi vím jak jste to myslela, ale logicky pro nevěřící může z Desatera platit jen čtyři resp. pět "sekulárních" přikázání (podle typu číslování). Ta ostatní se týkají víry v Boha. A ta sekulární pravidla zase nejsou nic, co by pocházelo z křesťanství. Že se lidé nemají vraždit, krást, lhát atd., to velmi dobře chápou i v Indii, Číně nebo Japonsku, kde není rozšířené žádné z abrahamovských náboženství. Praktičnost dodržování těchto pravidel velice rychle objevila každá lidská civilizace.

Jinak z příběhu jedné puberťačky bych hned nesoudil stav společnosti. Děti dělaly průšvihy odjakživa. Vy jste třeba doma nikdy nic neukradla a budiž Vám to ke cti, ale dáte ruku do ohně za všechny své tehdejší spolužáky?

Tak jsem se do toho sám zamotal - přikázání o Bohu je 4 nebo 5, o chování k lidem tím pádem zbývá 5 nebo 6.