Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

J62a70n 11Š16u19r47c

29. 7. 2017 15:00

Salajko, za vás komunistů byli mentálně a duševně postižené děti i dospělí bez vyjímky izolováni od socialistické společnosti na uzavřených odděleních různých ústavů a blázinců. Komunisté je nechali izolovat aby náhodou zahraniční turisté neviděli, že i v socialismu se rodí postižené děti. To by byla přece pro nás a naše "slavné" zdravotnictví přímo ostuda, že i u nás žijí postiženi lidé. Co by potom o našem zdravotnictví napsali v západním tisku, že? Takovou ostudu si přece komouši nemohli dovolit a tak je raději, pochopitelně bez možnosti vycházek pozavírali aby nebyli nikomu na očích. Dnes jsou tyto postižené děti doma u svých rodin a nikdo je neizoluje jako za totality, po které se vám tolik stýská. Ale máte smůlu, vy komunisté už tady nikdy vládnout nebudete.

A jestli závidíte, že se na tyto postižené konají sbírky, tak si o nějakou sbírku na vás požádejte. Určitě ji po lékařském vyšetření dostanete.

0 0
možnosti
Foto

Takže za zavírání postížených dětí může hrůza komunistů z pomluv západního tisku? A těch zahraničních hostů bylo tolik, že mohli navštívit každou vesnici.,

Tím jste komunisty ale zcela rehabilitoval.

A obávám se, že těch postižených dětí za komunismu nebylo zase tak mnoho, když jejich porodní váha se pohybovala tak zhruba kolem tří kilo.

Ono i tehdy to bylo na vůli rodičů, zda-li takovéto dítě dají do ústavu, nebo ne. Vím o případu jedné maminky, dcery mých sousedů, která se s ním naprosto veřejně tahala v kočárku a která se vydržela starat o takové dítě do věku tak deseti let, pak ho dala do ústavu, kde tak do roka zemřelo. Ale jeho nešťastná maminka díky tomu mohla porodit a vychovat zdravé dítě.

0 1
možnosti

Díky za připomenutí!

:-)

0 0
možnosti
Foto

J15a75n29a 43M40a39j67o24v87á

26. 7. 2017 14:09

Nikdy nebude lidem s postižením věnováno dost péče, vždycky bude něčeho nedostatek, vždycky možnosti předběhnou situaci. Je to tak i v "obyčejném" životě, ale tam nám to tak nevadí.

Rozhodně je ale situace výrazně lepší než před rokem 89 to je naprosto jisté.

3 0
možnosti
Foto

Tak v oblasti přiznávání invalidních důchodů jsme se posunuli k daleko přísnějším kritériím. Takže svým způsobem je tomu naopak.

0 1
možnosti
Foto

Někdy počátkem 90. let vyšla studie porovnávající péči o invalidy v USA a ČSSR, kterou jako cestovní zprávu vydal nějaký náš funkcionář Svazu invalidů. Mám ji doma hluboce zakopanou v knihovně, ale bylo v ní dosti detailně rozebráno, že něco bylo lepší u nás (pracovní začlenění a sociální zabezpečení), něco zase v USA.

Pro své fanoušky. Ta ročenka CIA vůbec nelhala, ten rozdíl co se péče o zdravotně postižené týče, byl velmi zanedbatelný.

0 1
možnosti
Foto

Jenom bych chtěl upozornit, že zaměstnávání zdravotně postižených občanů ve výrobních družstev bylo velmi všeobecné, takže to s tou izolací nebylo zase tak úplně tristní.

0 2
možnosti

P63e95t69r 49B63u16r88i14a12n

26. 7. 2017 15:47

Ve výrobních družstvech invalidů byli zaměstnáváni invalidé, tedy lidé s ID důchody, ale přitom plně soběstační. Řeč je tady ovšem o lidech nesoběstačných, ležácích a těch, kteří se bez cizí pomoci neobejdou.

3 0
možnosti
Foto

Musím se autorce omluvit, teprve teď jsem její článek přečetl kompletní. Ano, samozřejmě, lidé postižení by si zcela jistě zasloužili více péče a pozornosti. I když ji dnes mají podstatně dříve než nyní.

Chci ale napsat něco obecného. Spousta pohledů na věc, ne li naprosto všechny, jsou subjektivní. Dané osobností, zkušenostmi a postoji autora. Nikdo z nás není zcela objektivní a nikdo z nás nemá zkušenosti toho druhého.

Období 1969-1989 bylo, z mého hlediska, pro obyčejné občany podstatně lepší, než období 1948-1968 s tím, že koncem 60. let jakoby "začalo prosvítat slunko".

Ale, protože v roce 1969 přišly o posty a moc deseti, ale spíš statísíce zapálených komunistů, tak vsugerovávali lidem, že se v době "normalizace" mají hůř, než v době, kdy oni panovali.

Byla to ale pravda jen v jednom ohledu a sice v cestování na pozvání na Západ. To bylo zrušeno. Ale pod vlivem této soustavné masáže ze strany ublížených bývalých komunistů jednáme vlastně i dnes.

Já nemohu říci, jestli paraplegik dostal od státu invalidní vozík. Nikdy jsem s touto skutečností nebyl konfrontován. Měl by k tomu promluvit někdo "z oboru", tedy někdo, kdo je takto postižen a tehdy trpěl.

My ostatní to snad můžeme jen zdáli pozorovat a mít úctu k těm lidem, kteří se s tímto hendikepem dokázali poprat stejně jako herec Jan Potměšil.

0 2
možnosti
Foto

V Chuchelné to byl samý vozíček, fakt je ten, že toliko mechanický, nebo také na způsob kola.

0 1
možnosti

Nu,hlavně,že se musí pořádat všelijaké sbírky pro nemocné a postižené,kdy rodiče poníženě prosí o pomoc. Tak to je dnešní realita,paní autorko.

0 8
možnosti

Nu,hlavně,že se musí pořádat všelijaké sbírky pro nemocné a postižené...

Za vlády komunistů na tom byli stejně, jen těch státních programů, nadací a neziskovek na pomoc postiženým nebylo a vypisovat nějakou veřejnou sbírku bylo zapovězeno. Nu jak by to vypadalo v blahobytném socialismu, kdy všechno řídí strana, a řídí to velmi dobře, aby někdo poníženě žebral o příspěvek na nemocné dítě! Postižení byli zpravidla zavírání do různých ústavů za tlusté zdi bývalých klášterů bez možnosti vycházek. Pro režim budující světlé zítřky je lépe nechat zemřít postižené dítě v zapomnění, než ho vystavovat na odiv.

V tomhle má autorka 100% pravdu!

15 0
možnosti
Foto

A co třeba Velorex? Nic? To přece bylo invalidní vozítko ne?

Nikdy jsem žádný kvalitní vozík nepotřeboval. Ale že by se nedaly koupit tak to mi hlava nebere.

Invalidé neměli na růžích ustláno ani tehdy ani dnes.

1 5
možnosti
Foto

včera jste mně nabádal, abych se nevyjadřoval k věcem, o kterých nic nevím a dnes tady sám plácnete takovou hloupost.

P.S. v tomhle případě mám zkušeností víc než dost, máme neslyšící dceru.

9 0
možnosti

Ano, bylo tomu tak, sám jsem se k podobnému dopracoval rovněž. Zřejmě, když se buduje cosi zdravého a šťastného - tak se ta realita prostě upozadí. Dobře to bylo vidět po r. 1989, kdy se dodělávaly neexistující chodníky, nájezdové rampy - teprve se tvořily bezbarierové vstupy do úřadů, paneláků na sídlišti ap. Dobrý fragment Milana Kundery - Nesnenitelná lehkost bytí - Soudruhu, proč nejsi šťastný ? ... Budujeme šťastnou společnost, budoucnost ... Mládí vpřed ... :-)

6 0
možnosti

Žebříčky

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS