Každá doba si nese svoje pro a proti. Tak jak jste to posala, to vnímám i já.

Obě doby byly o přežití. Občas se sama zamyslím na tím co mě změnilo od dětství jestli jsem v něčem jiná a vidím, že moc ne. Ano jsou věci, které jsem si zapsala do paměti, jsou věci, které navždy ovlivňují mé uvažování a vyjadřování. Ale zásadní na tom je to, že tyhle věci přišly až po revoluci. Před revolucí jsem klidně řekla svůj názor, když jsem okolo sebe slyšela pitomosti. Dnes uvažuji jestli to má cenu a jak to vezme ten, kdo naslouchá. A v mnoha případech raději jen naslouchám. Je spousta lidí co mluví, mluví a mluví, významu to moc nemá, ale nesnesou přerušování a už vůbec ne podnětnou poznámku k tématu. Od takových si nesu tak akorát bolení hlavy a nebo i něco legračního, to když ten kdo mě nepustil ke slovu se loučí se slovy:"to jsme si hezky popovídali" a přitom vedl monolog.

Člověk mnoho pochopí, až se stane rodičem. S překvapením jsem zjistil, že už v mých dcerách je cosi vetnuto - pomyslné dobro a zlo. Kde se tam vzalo - podobně pak u všech osob, to věru nechápu. Moje naivní představa - dítě čistá kniha ... Pak následuje - rodina vychovává - škola učí - společnost ovlivňuje. Jsem přesvědčen - nic nového nelze vymyslet. Pak jistě, každá doba cosi nese - Dříve spolehlivě nehybná, neměnná - dnes se klouže po povrchu konzumu , přívalu informací a proměn. Dříve kolektivismus - dnes individualismus. Ten bývá i odsuzován. Myslím si, že k tomu důvod není - prakticky jde o návrat ke kořenům přirozenosti. Myšleno - Každý člověk, zejména pak ten mladý - je limitován pouze sám sebou. Už jej nelimituje režim ! To pak mnohde lidem dává křídla - nebo okovy. A jsme opět na počátku - U klasické rodiny ...

Vaše děti mají ve vínku půl vás a půl své matky. Jako rodič jim dejte návod na to jak poznat svého démona a jak ho zkrotit. Každý v sobě máme obě stránky temnou i světlou a je jen na nás, která v jaké situaci převáží. Děti mají tendenci dělit svět na dobro a zlo, nevědí nic o tom, že nic není tak úplně černobílé. Že v něčem zlém je i kousek dobrého a naopak, že co se někomu zdá jako dobré jinému působí bolest. Že život je otázka kompromisu a dohody a někdy volby té nejlepší varianty ze zlých variant a že se tomu někdy nedá vyhnout. I když si někteří říkají, že se tomu vyhnuli.

Děti se na to musí nenápadně připravovat už od malička. Např. nenechávat je vyhrávat ve stolních hrách, ale navést je k lepšímu řešení, které povede k výhře. I když jsou stolní hry, ve kterých jsem otce neporazila. Dokázal si připravit několik výherních strategií a pro mě to bylo nepřekonatelné - mlýn, piškvorky. Zatímco mu likvidujete jednu výherní strategii, má připravené dvě další a jen si s Vámi hraje jako kočka s myší. Byla to legrace.

Tempora mutantur. Takže bych z toho žádnou vědu nedělal, neboť v současné době je potřeba přežít - za každou cenu.

V každé době je třeba přežít. Proto vím, že strategie typu hrdina není vždy vítězná.