Téměř už na závěr diskuze se patří autorku pochválit za pěkný článek. A diskutující za věcnost v diskuzi.

Už dnes v podstatě o nic nejde. Tu minulost už nikdo nikdy nevrátí. Už jsme zcela jinde.

K tomu uzavření hranic. Někdy v r. 1946 začal prchat z USA jeden Němec, veřejně známý jako přítel Stalina, o něhož se kvůli tomu začali zajímat amícké úřády. Polskou loď, která ho vzala na palubu, přinejmenším hodně dlouho nevpustili pak do amíckých přístavů. Ten Němec dělal pak ředitele nějakého mass média v DDR.

Na druhou stranu nevpustili do USA v téže době ředitele podniku Baťa, který tam plánoval obchodní cestu.

Mně z toho vyplývá, že USA spustily železnou oponu s velkým rámusem jako první.

A mně z toho zase plyne že jste Komanč tělem i duší.

Paní autorko, zdá se mi, že jste těmi komunisty posedlá. Na jednu stranu jste často velmi nespokojenas současnou obecnou morálkou a ráda poukazujete na to, jak to bylo dříve (na školách, v rodině atd.), naštěstí ale máte po ruce vždycky vysvětlení, že za vším zlým je třeba hledat komunisty. Já se jich nezastávám, jen mi příjde scestné házet na ně všechnu špínu světa těméř 30 let po revoluci. Asi jste si nevšimla, že většina těch vašich soudruhů už dávno není v produktivním věku a těžko mohou mít vliv na současné dění.

Mně spíš přitom všeobecném nadávání na tehdejší soudruhy nejde na rozum, jak mohou mít dnešní soudruzi takovou podporu.

Rád bych se tady zmínil o školství. Pamatuji dobu, kdy o přijetí na střední školu rozhodovalo, zda neměli rodiče hektary, jestli strýc nebyl farář, či emigrant, jestli táta byl v prvním máji, atd..

A vás vzali?

Velmi přesně popsáno včetně pravdivých příkladů a těch zrůdností bylo samozřejmě víc. Nezapomenutelné jsou fronty na všechno, sehnat dětem do školy kružítko, nebo úhelník byla akce s kriminální zápletkou. Ale nejhorší je rudá devastace morálky a myšlení lidí. Rodiče o politice doma šeptali, aby děti ve škole náhodou něco odposlechnutého neřekli, to by znamenalo minimálně doživotní vyřazení ze všech výhod a to celé rodiny, příbuzných a minimálně podrobné prověření všech sousedů. Výhodou rozuměj místo na střední škole, vysoká bez nároků, povýšení v práci, zájezd kamkoli do východního zahraničí, do Jugošky zákaz. Na všechno existovali žádosti a podléhalo vše stranickému schválení a podrazáci, prospěcháři bez vzdělání a znalostí rozhodovali o osudech lidí a rodin.

Nic si nedělejte ze zdejších zamrzlých pohrobků rudých teroristů, plácají nesmysly a využívají přirozenou lidskou selektivní paměť, která nám plní přání a vrací mám převážně jen příjemné věci.

Z toho všeho ale vyplývá, že tehdejší režim měl přímo masovou podporu, když jste se musel bát říci něco mimo čtyři stěny vlastního bytu. Kdyby všichni byli stejně naladěni jako vy, tak byste se snad bát nemusel.

Stejně je to zvláštní, u táborových ohňů naprosto veřejně hodně jedinců vykládalo zcela otevřeně, jak bojovali s okupanty v r. 1968, protistátní vtipy se šířili kosmickou rychlostí.

STB prý jednou dělala experiment. Vypustila nějaký drb v Košicích, snad do dvou dnů se už šířil v Praze. Já jsem se pohyboval v prostředí i v práci, kde se otevřeně mluvilo o všem možném.

Mám to s Vámi fakt těžké. Komunisty opravdu ne, v tom se dokonale shodneme. A ne, že by článek neměl v ledasčem pravdu, ale za mne tak nějak klouže po věcech, které se nedají úplně spojovat. Ale ono je to v pořádku. Prostě názor.

Soudím ale, že řada věcí je prostě otázkou mody, možností a doba před třiceti lety a dneska srovnatelná v řadě věcí prostě není. Ano, ženy si neholily nohy. Prostě byla taková doba, nenosilo se to. (Taky se tupírovaly vlasy a z dnešního pohledu to vypadalo příšerně a když si vzpomenu na svoji trvalou, musím se fakt smát).Proti plýtvání komunistů se dá dnes snadno postavit to současné. Stačí lehce připomenout pražské open card...a tak by se dalo pokračovat.

Podle mne se toho zásadního dotýkáte v článku jen občas a mimochodem. Nesvoboda, zásahy do soukromí, nutnost říkat jen to, co se smí, problém s tím, když jste to nedělali, nemožnost cestovat, Prvomájové průvody, tresty za odlišné názory s různými postihy, zkreslování reality bez možnosti srovnání, oslavy výstřelu z Aurory, posudky pro možnost studovat či pracovat na určitých postech, ztráta práva žít jinde, uliční výbory strkající nos do soukromých věcí, (ano, i ono sjednocování v zemědělství), nemožnost zpívat a psát, co je libo, umístěnky pro zaměstnání...

Ať je dneska doba jaká chce (a vždycky se dá s mnohým nesouhlasit) to, co ještě pořád máme je možnost mluvit, psát a žít podle svého. Tam kde chceme, s tím s kým chceme, tak jak chceme. Můžeme pracovat v jaké oblasti to dokážeme a třeba psát nesouhlasné články sem na blog. Nebo se odstěhovat do Španělska. Nebo jinam. Já se nejspíš nikam stěhovat nebudu, ale jsem moc ráda, že naše děti tu možnost mají a jak tak sleduji okolí, hojně využívají. Život se probarvil. Naštěstí.

Deodoranty jsou v této souvislosti nepodstatná maličkost, kterou prostě přinesl vývoj. A ani dneska se Vám úroveň hygieny stejně nelíbí.

My dnes můžeme zpívat, co je libo?

Nějak jste přehlédla, že soudruzi své místo na politické scéně mají, protože je volí drtivá většina voličů.

Možná máte i pravdu, bezcharakterní rudí špinavci nalezli téměř do všech stran a beze studu hlásají, že jsou demokrati se stejnou vervou, jako před tím hlásali vládu lidu a jedné strany.

Karma. Je dobré připomenou dobu totality se vší syrovostí a se všemi důsledky, které nesvoboda přináší, což jste učinila velmi barvitě. A kdo by chtěl retrospektivu, ať se dnes podívá do kdysi bohaté Venezuely.

Je to nádhera jak si někteří skalní příznivci komunistů vzali autorku na paškál kvůli voňavkám a už o ní tvrdí, že smrděla. Mně tu osobně u nich smrdí něco jiného.

Líbilo se mi, jak se vychvaloval ve svých pamětech jeden protektorátní ministr, že nařídil takovou výstavbu všech žump, respektive snad dokonce úpravu všech stavajících na venkově tak, aby nezamořovaly spodní vody. Takže i na venkově to muselo vypadat velmi tristně.

Věci spotřební povahy jako automobily, elektronika a dejme tomu i cestování jsou dnes daleko, daleko dostupnější než bývaly za takzvaného socíku.

Na druhou stranu věci zásadní, jako je třeba bydlení jsou v současnosti neskonale dražší než to bývalo tehdy.

Je to tady. JE TO TADY! Agent nám tu začne postupně vychvalovat dřívější dobu, krůček po krůčku. Přitom taktně zamlčuje, že i když jste peníze měli, tak jste prostě ten byt nekoupili, ale museli jste být v pořadníku. Blog autorky padne takovýmto lidem fakt jak prdel na nočník.