Pěkné prvomájové žvásty. Autorka má zřejmě s komunisty nějaké nevyřízené účty a nyní, kdy to už zaručeně nemůže uškodit, si je vyrovnává.

Já si zas pamatuji, že na první máj na základní škole jsem chodil, a to proto, protože první máj byla tehdy pro základní školy školní akce. Prostě první máj bylo jakoby vyučování, ale nebylo ve škole, ale šlo se jako škola do průvodu. Podobně jako dnes jdou ke konci dubna školní děti na Den Země. Na střední nevím už přesně, mám pocit, že jsem se vždy nějak vymluvil, protože se mi nechtělo jít na první máj v cizím městě a později hlavně po celonočním bdění u hlídání máje u nás na vesnici.

Na vysoké jsem byl v prvomájovém průvodu první rok, nevyspaný po pálení čarodejnic a potom už vůbec. Pro nás vysokoškoláky v 80 letech za socíku byla hlavní aktivita stavba majálesové vesničky a později stavění májky a potom majáles u nás na kolejích a případně pořadatelská služba na majálesu.

Ale nikdy jsem nezažil, že by se účast na prvního máje nějak výrazně sledovala.

To, že jste něco vy nezažil, neznamená, že se to nedělo. Bylo to různé škola od školy, podnik od podniku, podle toho, jak ideologicky agilní tam byli šéfové. A taky dost záleží na době. Jiné to bylo v 70.letech a jiné v druhé polovině 80.let.

Ano, diktátorské režimy si na takové věci vždy potrpí.