Naprosto s vámi souhlasím. Jen bych do okruhu těch, kdo si s dítětem mají povídat, zahrnula samozřejmě i tatínky. Abych do problému přidala trochu optimismu, musím dodat, že jako knihovnice vidím dnes a denně spoustu šikovných mladých rodičů, kteří s dětmi nad knížkou zapřádají dlouhé hovory. Krásně poznáte, když mrňousek umí správně otáčet stránky, že si s ním doma rodiče knížky prohlížejí a čtou. A zrovna tak vidíte, když jiní přijdou takřka náhodou a potomek začne muchlat stránky v drahé encyklopedii, jako by to byl levný časopis, že s knihami do styku často nepřijde, nebo mu doma takové demoliční chování tolerují. Velice mě těší, že můžu být svědkem hovorů při výběru knih k vypůjčení. Dítě, které si doma s rodiči čte, má spoustu otázek, zajímá se, zná i slova, která nejsou tolik frekventovaná. Je radost, když mi tříletý "čtenář" vypráví, o čem byla kniha, kterou právě vrací. Kéž je takových rodičů, kteří povídání se svým dítětem nepovažují za marnění času, co nejvíc!

Kéž je takových knihovnic...