Diskuse

O stopařích

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Ano, také se mi zdá, že se naše společnost proměňuje k horšímu. Dřív jsme si klidně nechali otevřený dům, mohl k nám přijít každý a nebáli jsme se. Dnes se máme tak dobře, že se o tom dříve nikomu ani nesnilo, nadáváme, jací jsme chudáci, a neuvědomujeme si, že lépe už nebude!

Z autostopu přidám dvě historky:

Jel jsem v autě sám. na silnici se pracuje, musím jet objížďkou. A sněží, že vůbec není vidět na cestu. Ale na okraji silnice zahlédnu postavu, jak usiluje o svezení. Nejsem barbar. Zastavuji. Přisednul si muž divého vzhledu, rozervaný vous, prošedlý nebo plný sněhu... A moje dušička byla tak malá, že bys ji nenašel. Dopadlo to dobře.

Spěchal jsem na rychlík do Prahy. S dvěma těžkými kufry jsem přišel na stanici autobusu. Lidi nikde. Autobus jel dříve. Já vím, je to nesmysl, rychlík na mne čeká deset kilometrů daleko, ale já se vydal s těmi dvěma loďáky pěšky. Terén silnice není jednoduchý. Z prudkého kopce, do prudkého kopce a znovu z kopce. Stopuji. Sejdu s kopce a vyšlapu s loďáky kopec, abych sestupoval opět dolů. Nikdo mi nezastavuje. Ale přece ještě zdvihnu ruku. Auto zastavilo. Jsem v půli cesty. Bezděčně kouknu na hodinky a nešťastně poznamenám: Za deset minut mi jede rychlík. A zcela bezpředpisově se řítíme městem s prudkým zabrzděním před nádražím. Sotva stačím poděkovat. A dopadlo to také dobře. Rychlík jsem chytil.

Když víš, že Tě má Pán Bůh rád, dějí se holt věci...

:-)

1 0
možnosti

Paní Vlachová, to platilo dříve, že tetování bylo příznačné pro mukly. Dnes je to ale módní záležitost. :-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS