Dobro se nedá uskutečnit pomocí zla
Motto "Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Rady a napomenutí, 3.32)
Za vlády komunistů se lidé stali de facto obětí sociální utopie, čili něčeho, co nebylo životaschopné, a byla jen otázka času, kdy utopie skončí. Hlásali lidem dobro, ale uskutečňovali je pomocí zla. Pomocí diktátu a nesvobody. Vždyť Sovětský svaz předběhl svými koncentračními tábory samotného Hitlera, v Sovětském svazu přišly o život miliony lidí jen z toho důvodu, že nesouhlasily. S Leninem, Stalinem, Brežněvem. V Sovětském svazu se komunisté snažili přes sedmdesát let pokořit kapitalismus a nepodařilo se jim to. Naše země se jim snažila vyrovnat, se stejným výsledkem. Utopistická ideologie se pohřbila sama, protože nebyla životaschopná.
Komunismus je jako rakovina. Nebezpečná ve všech svých formách. Proto mi nedá, abych nevarovala před jejími symptomy, protože napadnou-li organismus, její následky bývají strašné. Lidé mohou i umřít. Platí to i o zemi. O politice. Jestliže se dostanou i tam, zprvu se nic neděje, zprvu jsou nepostřehnutelné, a když se dostanou na povrch, bývá již pozdě. Mně se opravdu po komunistické vládě nestýská, protože mám v živé paměti to, co se v naší zemi dělo. Nesvobodné volby, diktatura, rozkrádání a plundrování společného majetku, estébáctví. Jestliže se někdo pokusil o nelegální přechod hranic na Západ, byl buď zastřelen, nebo putoval do vězení. Většina zboží byla nedostatková, v obchodech jen základní potraviny. Mezi lidmi velká závist. Domy i byty chátraly. Jestliže jste se rozhodli, že si něco doma zrekonstruujete, bylo obtížné sehnat dlaždice, obklady, baterie do sprchy či umyvadla, o plynových kotlích ani nemluvím. Museli jste uplácet, museli jste podniknout cosi, co připomínalo pohádku O slepičce a kohoutkovi. Velká cenzura a v umění socialistický realismus. Zakázaná literatura, zakázané filmy. A na něco takového lidé vzpomínají s láskou? Snad tak může vzpomínat někdo, komu se líbil život v zoologické zahradě, kde měl svůj maličký výběh. Kde dostal nějakou tu krmi a to bylo vše. Pro člověka svobodomyslného a demokratického to nebyl život. Takový člověk nemohl dýchat.
V dnešní době by si lidé měli hlavně uvědomit, že mohou rozhodnout o své budoucnosti. Že tím, že jsou voliči, se z nich stávají zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé politiků. Svým hlasem mohou ovlivnit náš život. Musím sice přiznat, že prožívám velké zklamání z toho, co se u nás po Listopadu odehrálo. Že to byla hodně špinavá hra, v níž jsme se neočistili od komunistů, z nichž mnozí zůstali politicky činní. Zakládali nové strany nebo se stali členy stran, v nichž se mnohdy používají praktiky známé z vlády soudruhů. Tím umožnili, aby se naše země rozkradla ještě víc. A to je něco, s čím se obyčejný člověk těžko smiřuje. Vedlo to k velké deziluzi, k velkému zklamání. Stejně jako komunisté nám tu hlásali či hlásají dobro, jež uskutečňují pomocí zla. A tím zlem je rozkrádání země, jejich neúměrné obohacování na úkor lidí, tím zlem je ztráta morálky, tím zlem je hulvátství, jež se dostalo až na samotný Pražský hrad, kde už snad ožívá kult osobnosti. Tím zlem jsou vyloučené lokality, bezdomovectví a šokující podvody vlivných. Tím zlem je setrvávající korupce.
Stále se nemůžeme dostat z toho, co jsme po soudruzích podědili. A tím je způsob chování, tím je myšlení. Přijde mi, že politici staví hrad z písku, jímž by chtěli ukázat, jak dobře to s naší zemí myslí. Ale ten hrad nemá žádné základy, hrad z písku se boří. A to vede ke ztrátě iluzí. Jako třeba u mě. Jsem plná skepse z toho, když vidím, že se k moci derou bývalí soudruzi spolu se současnými. Vždyť už ti tady jednou byli, vždyť jim byla dána možnost, aby něco udělali pro naši zem. A co s ní udělali? Jen ji ničili a rozkrádali tak dlouho, až se situace v ekonomice stala neudržitelnou. Celá jejich sociální utopie se položila. Skončila. A na nepořádku a chaosu, jež tu po sobě zanechali, se začal budovat kapitalismus.
Nemohu věřit hnutí ANO, protože je jeho předseda bývalý komunista. Takovým lidem nelze již z principu věřit. Kolem pana Babiše jsou otazníky, proto je lepší dát od tohoto hnutí ruce pryč. Obávám se, že by mohlo přijít něco v podobě nové diktatury a té jsme si užili víc než dost. S velkým znepokojením sleduji některé lidi, kteří se nechají zmanipulovat, kteří nepoužívají mozek a neumí si dohromady dát jedna a jedna. A na tyto lidi hnutí ANO sází. A na ně sází i komunisté.
Člověk může v životě odpustit. Odpuštění ale neznamená zapomenout. Já jednoduše nedokážu zapomenout na vládu komunistů, mám je stále v živé paměti. Nechci je a ani nechci ty, kteří se jen převlékli, aby v devastaci naší země pokračovali. Aby z toho profitovali. I když se snaží hlásat dobro, činí tak za pomocí zla. Skandálů, z nichž mi je na zvracení.
Nemůžeme říci, že se nám žije špatně. Češi už jsou dokonce s to přiznat, že jsou se svým životem spokojeni. Mohou o sobě rozhodovat, mohou rozhodovat o tom, jakou práci chtějí dělat, jak chtějí trávit svůj čas, co si koupí, kam pojedou na dovolenou. Žijí v demokracii. V demokracii, pod jejíž pokličkou klokotají špinavosti. A ty do našich životů přinášejí politici a polistopadoví zbohatlíci. Můžeme o nich rozhodnout, jsme v pozici zaměstnavatelů, proto bychom na to neměli zapomínat...
Helena Vlachová
Svým založením jsem idealistka
I když jsem založením idealistka, nemohu se svou maličkostí připodobnit k Johnu Lennonovi. Nicméně se mohu vyjádřit vůči panu Babišovi a jeho propagandistické rétorice. Totéž lze vznést i vůči SPD.
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1262
- Celková karma 21,93
- Průměrná čtenost 1113x