Když nám to šlape

<p>Vyprávění dívky, která se učí na prodavačku, ale víc než škola ji zajímá jiný prodej. Prodej vlastního těla</p>

Motto "Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat." (Kazatel, Hledání moudrosti, 15)

Řeknu vám, ještě že jsem dala na Margitu a šla se učit na prodavačku. Moc se mi nechtělo, protože jsem o té škole slyšela své. Hlavně o jejím řediteli, který platí za pablba obecného a umí člověka potrápit.Nikdo mu neřekne jinak než Ksichtus s krásnými lupy bez vlasů. Když je holka pěkná, má takové čtyřky a hluboký výstřih, k tomu nahodí pidikrátkou sukni, dokáže to zaonačit i s takovým blbem. U učitelů je to už horší, ti se ho bojí, hodně jich už vyházel. Divím se jim, že na takové škole zůstávají. To já bych utekla. Moje máma mě učila, ať se nikoho ani ničeho nebojím, a když přijde na věc, umím zasadit pěknou ránu. Do ksichtu, do rozkroku, podle toho, co si situace žádá.

Naši si přijdou na dost peněz. Když si pro ně jdou na poštu, jsou u nás hody. První dny, ale pak se peníze někam rozkutálejí a my moc nemáme. Někdy můj brácha krade. Ale jak říkám, je to jen někdy, kdy čorne něco v samošce. U Vietnamce, on má všude kamery, ale stejně si na našeho Vincka nepřijde. U nás se moc kouří a taky hodně pije, to pak peníze rychle dojdou.

Naše škola stojí v blízkosti nově postaveného nákupního centra. Někdy jsme tam chodily s holkami po škole, jen tak čučely do výlohy a říkaly si, co si jednou koupíme. V kapse ani floka, ale sny obrovské. Ve škole to hlavně žije o přestávkách, to postáváme na chodbě a jen tak klábosíme, co nového. Je mezi námi Fero, který pořád vykřikuje, že je gay. Tak ať je, nás to nezajímá. Gay jako vyšitý. Jak se umí kroutit, a když začne mluvit, padáme pod lavici smíchy. Mluví jak ženská. Také se líčí a nosí účes jako ženská. Kdyby mohl, chodil by do školy v šatech. Zprvu jsme si z něj dělali blázny, ale on jednou přišel s tím, že má bezva kšeft. Že se začal prodávat v nákupáku.

U nás žije hodně Arabů, ale ne žádných emigrantů, ale těch, kteří jsou z bohatých zemí. Saudské Arábie, Emirátů či Kuvajtu. Jsou tady buď se svými rodinami, nebo sami. A ti, co jsou tady bez rodiny, se příšerně nudí. A hledají sex. Nákupák jich je plný, v kavárnách jich večer sedí převaha. Krom peněz je na nich dobré, že nepijí moc alkohol. Někteří z nich vůbec. A taky mají u postele Korán, prý si ho čtou. Ale jinak jsou jako naši chlapi. A Fero jednou v nákupáku čekal na svého kamaráda, když jej jeden Arab oslovil. Fero anglicky neumí, něčemu rozumí, a tak se s tím Arabem domluvil, že hledá přítele na sex. Vidíte. Arabové, mají plnou pusu jejich Koránu a taky jsou mezi nimi tací, kteří mají rádi stejné pohlaví.

Oním dnem se všechno nastartovalo. Fero začal pravidelně čekat na svého nového přítele na místě, kde se potkali poprvé. Jeho místo se pro něj stalo královstvím, kam nikdo jiný než král nemůže. A Fero se cítil jako král. Bodejť by ne. Arab mu dokázal dát svou spokojenost hodně najevo a vylepšil mu finanční situaci. Jenže pak se na Fera obrátil s tím, jestli zná nějaké šikovné dívčiny. Které by dokázaly poskytovat služby. A tak se Fero nejdřív zeptal Slavěny, pak Ilony a nakonec mě. A všechny jsme kývly, protože jsme chtěly peníze. Nebýt závislé na rodičích, kteří stejně všechno propijí a prokouří, ale mít svůj příjem z prodeje. 

A tak jsem se stala prodavačkou. Mým artiklem je mé tělo. Mám své místo v nákupáku, kam nikoho nepustím. A to platí i o Slavěně i Iloně. Také mají svůj plac a mohou rejžovat na Arabech. Je nám ukradené, co si o nich všichni myslí, pro nás je důležité, že platí. Nebo nám dají něco zlatého. Když se nemůžeme domluvit, nosíme s sebou bloček a tužku a tam si vše nakreslíme. Obchod může být uzavřen.

Nejsme obyčejné šlápoty jako ty, které postávají, ať lije nebo mrzne nebo je úmorné vedro, v Celní ulici. Máme své místo v nákupáku, kde je hezky za každého počasí. V létě se ochladíme, v zimě ohřejeme a můžeme tak poskytovat dokonalý servis. Většina Arabů se k nám chová hezky i příjemně voní, jen málokdy si přejí něco netradičního. Za příplatek, proč ne.Někdy si pro inspiraci pustíme tvrdé porno, abychom věděly, co se žádá.  Daří se nám všem přímo skvostně a můžeme si dovolit kupovat oblečení, o kterém jsme jen snili. Z policie strach nemáme, ta se občas objeví jen v Celní, která je prostitucí známá, ale v nákupáku? Kdo by nám to dokázal, na Araby se dá spolehnout, jedou v tom s námi.

Včera mě chytla stará Ištoková, co je prý na tom pravdy, že si Arabové kupují mladé holky. Že jejich Alžběta už má občanku a mohla by taky přispět do rozpočtu. Kdo prý má všechny ty krky živit. Je jich celkem sedm. Dělala jsem, že o ničem nevím, protože nechci žádnou konkurenci. Ať si tu jejich Alžbětu třeba naloží do octa nebo ji pošlou do Celní. Jenže tam má taky každá šlapka svůj plac a jen tak někoho mezi sebe nepustí.

Chci se mít líp než moje máma. Ani nevím, jak dlouho budu moci tohle dělat, taky nevím, jestli by mě bavilo prodávat něco jiného než své tělo. Ale na to nemyslím. Pro mě je důležité, že dnes se uvidím s Omarem. Ten je asi ze všech těch chlapů, s nimiž spím, nejlepší. Dává mi tuzera, a proto má přede všemi přednost. Nejdřív Omar a pak ti další. No řekněte, není to bezva život, když vám to šlape?