Nedělní siestička

Obraz rodiny, která se spolu schází u nedělního oběda a diskutuje problém s babičkou, které našli místo v domově pro seniory

Motto "Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka)

"A proč bysme ji tam neměli dát? Vždyť kdo by se měl věčně tahat s tou její prdelí? Víš, co je to za váhu? A v důchoďáku se o starý lidi postaraj, maj na to školenej personál," říká Fodrychová svému synovi.

"Ale, mami, je to tvoje máma, já mám babičku rád a bylo by mi líto, kdybys ji tam dala, A když se zmiňuješ o jejím zadku, nemyslíš si, že jste na tom obě stejně?" oponuje syn Slávek.

"Heleď, Slávku, nebuď drzej, jakýpak líto, je to holt život, ona si myslí, že tady bude do stovky, jako by ji nečekal penál ,a táta je taky pro, viď, Josef?"

"Mně je to osobně jedno, jak si to zařídíte, tak to bude, já už naštěstí rodiče nemám a jsem rád, že nemusím nic takového řešit.," dí starý Fodrych.

"Tobě je akorát všechno jedno, tebe se to taky týká a Slávka jakbysmet, vy dva ze mě děláte, jako bysem neměla žádnej cit, ale zkuste si tahat ženskou s takovou prdelí do vany. A ty bys, Slávku, měl být zticha, vždyť se ti její byt hodí, aspoň ušetříš a nebudeš platit drahý bydlení. Proč platit drahej podnájem, když můžeš bydlet ve svym."

"Mami, a co pes? Na tohos nemyslela? Mně se ten její byt stejně nelíbí, všude kolem samý důchodce, připadal bych si jak v urnovym háji," namítá Slávek.

"Co pes, ten už je stejně starej, už ani schody nevyleze a to tam mám pořád chodit já a tahat se s mámou a ještě se psem? Na mě nemyslíte? Psovi bude líp, když už nebude. Žádnej penál, ale do kafilérky."

"Teda, mami, nejsi až moc tvrdá?" ptá se Slávek.

"Jaká tvrdá, vidim věci, jak sou, nemaluju si nic narůžovo a vim, že mámě bude líp v důchoďáku. Doktor po ruce, nakoupit si může zaject, maj tam dodávku, ta vozí důchodce, i když si myslim, že nebude mít co kupovat. Na co, všechno tam bude mít, ještě jí něco zbude z důchodu a může ti, Slávku, taky něco šoupnout, aby to nebylo pořád jen na nás. My sme taky důchodci, jakýpak štráchy s babičkou, ty nás taky moc nešetříš," odrazí synovu kritiku Fodrychová.

"Umíš si představit, že se jednou zachovám jako dneska ty? Že tě taky jednou šoupnu do starobince a ještě si budu k tobě chodit pro zbytek důchodu?"

"Hele, todle na mě, Slávku, nezkoušej, mezi náma je to jiný, ale s mojí mámou? Ona udělala přesně to samý svý mámě, tvý prababičce. Šoupla babku do důchoďáku a dřív to bylo mnohem horší než dnes. A navíc, my sme tě nechali vyučit, ale moje máma mě hnala do práce hned po měšťance, takže jsem skončila jako uklizečka v nemocnici, vůbec se se mnou nepárala, ale my s tátou sme pro tebe chtěli to nejlepší. Nechali sme tě vyučit, ale že řemeslo neděláš, je tvoje věc."

"A kdo jí to řekne?" ptá se starý Fodrych. 

"Mohl by Slávek, na toho vona dá, toho má ráda. Co tomu řikáš, Slávku? Jsi pro?" 

"Teda, mami, proč zrovna já, já ani nevim, jak se takový věci řikaj, ty jí to řekni, jsi její dcera a u vás to tak chodí, že se babičky odlifrujou do starobince."

"Tak zas to necháváte na mně, všechno nepřijemný musim odskákat já, ty, Josef, bys za ní nezašel? Vždycky ti podstrojovala, měla tě snad víc ráda než mě. Stejně jen pořád civíš na televizi nebo z okna, nějak moc koukáš na tu pod náma, jak se ta ženská vlastně menuje, takový blbý jméno.  André, kde k tomu přišla, taková šlapka, a ty na ni pořád čučíš. Ječí při souloži, kdo má ten jekot poslouchat, a ty bys jí měl, Josef, něco říct, ať se ta ženská ovládá."

"Heleď, Jiřko, todle může napadnout jen tebe, co já vím, jestli je to nějaká šlapka, jedno je jistý, taková se chlapům líbí, i mně, to je pravda, ale to je tak akorát všechno. Sem pro ni starej dědek, navíc sem se kdysi šťastně oženil s tebou, tak přestaň vyšilovat. Mámu pozvi příští neděli na oběd," navrhuje Fodrych. 

"Pozvat mámu na oběd, ale tobě nedochází, že ji budeme muset táhnout do schodů i s tou její prdelí, to by určitě táhla i toho psa, a já abych to všecko odskákala. Ne, ne. Pozveme se na oběd k ní, já něco upeču ke kafi a u kafe jí to řekneme."

"To bys mohla upéct ty rumový koule, babičce chutnaj," říká Slávek.

"Rumový koule, rum je drahej, koupim ho a táta by to vyzunk, jako by ho člověk neznal, to on umí, depak rumový koule, ty můžu udělat jen tak na Vánoce, jí stačí ta volejová buchta na plech, ani nepozná, že to moc nestojí, a přitom to vypadá dobře, posypu to hroznovym cukrem, stejně by neměla tolik jíst sladký, má cukrovku, ale když si dá potom kyselý zelí, cukr se jí nezvedne. Zavolám jí, příští týden bere důchod, tak jí řeknu, ať udělá řízky. Z kotlety nebo krkovičky, co myslíte?"

"To je jedno, hlavně ať je maso prorostlý, a řekni jí, že si to dáme s bramborovym salátem, naposled sme ho měli na Vánoce, tak bysme si ho mohli dát zas, ale ať tam nedává hrášek, to nadýmá," říká starý Fodrych..

Čas se v přírodě pomalu přesouvá k jarnímu probouzení, dny se prodlužují. Dny se v přírodě prodlužují, zatímco naše dny, dny našich životů, se zkracují. A nejinak je tomu u staré paní Koukolíčkové, která loni oslavila své osmdesáté čtvrté narozeniny. Vyšla si dnes na nedělní procházku se svým jezevčíkem Felixem, oběma už dává pohyb zabrat, nicméně se ještě dokáží radovat ze slunce, jehož paprsky už nabírají na síle. Procházejí se parkem, aniž by tušili, že je již o jejich osudu rozhodnuto...