Klíče
Motto "Lépe je slyšet důtku od moudrého, než poslouchat opěvování od hlupáků." (Kazatel, Co je lepší?)
To byl zase dneska den. Od rána. Petr měl dnes Moskvu, kterou nerad létá, a já jsem měla svůj každodenní blázinec. Manžel odjel časně ráno a já jsem byla ráda, že jsem doma sama. Klid, nikdo vás nestresuje a neříká vám, že jste nezodpovědný jedinec. Já a nezodpovědný jedinec. Je to zvláštní. Když jsem byla provdaná za Štefana, spíš jsem já měla pocit, že on je oním nezodpovědným jedincem. To víte akademický malíř. S hlavou pořád někde v oblacích a byla jsem to já, na níž ležela obživa našeho společného stolu. Se Štefanem jsem měla pocit, že stojím pevně na zemi, a když k nám přijeli výtvarníci, či jsme jeli na vernisáž, to jsem byla uzemněna až moc. Připadala jsem si mezi nimi, jako by mluvili jinou řečí. Rádi pózovali a mně to moc nesedělo. Ale když jsem jim zavoněla z kuchyně pečeným kuřetem na másle, rychle zapomínali na svá vzletná slova a prožívali orgasmy u křupavé kůrčičky mého kuchařského umění. Zatímco oni umělci na plátně, já v kuchyni.
Ale jak to v životě chodí. Štefan se zakoukal do jiné a mně zbyly oči pro pláč. A vzpomínky. Emocionální vzpomínky, kterých s ním byla spousta. Sice žádné peníze, to velkoryse přenechával na mně, ale zážitky. Štefan byl firmou na zážitky a uměl je naservírovat tak, že jste se z reality najednou ocitli kdesi, kde byl svět nehmatatelný. A na zemi bylo nebe.
S Petrem jsem si dozajista polepšila. Pilot. Mně ubyly starosti finanční, aby mi přibyly jiné. Zatímco se Štefanem jsem stála pevně na zemi, s Petrem jsem se od země odpoutala. On je tím, kdo stojí na zemi, i když je neustále v oblacích. Přitom žádný snílek, ale naprostý realista. A zřejmě je to jeho profesní deformace, když potřebuje mít vše pod kontrolou. Jestli jsem zamkla dům, jestli jsem zamkla kolo, když jedu nakupovat, jestli jsem si vyžádala účtenku, a spoustu věcí, které jsou pro mě nepodstatné. Pro něj ano. Někdy je to únavné a přiznávám, že jsem se s ním naučila krapánek lhát. Řeknete-li mu pravdu, můžete počítat s tím, že si uvědomíte platnost slov "Přiznání je polehčující okolnost, o to přísnější trest vás stihne." Přísný trest znamená, že k vám bude Petr mít proslov jak Gottwald. A to já nechci. Jedním uchem tam, druhým ven. Tvářím se připitoměle a v duchu si říkám, že je dobře, že jsem jej potkala tak pozdě, jinak by mě takový člověk připravil o schopnost jednat samostatně.
Dnešní ráno. Už jsem na odchodu a kontroluji, zda mám vše. Tím jsou peníze, mobil a klíče. Peníze mám, mobil rovněž, ale nemohu najít klíče. Přitom je mám ve zvyku pokládat na stejné místo. Ale tam nejsou. Nejsou v kuchyni, obýváku, lítám po domě a snažím se je najít. Ale nejsou. Klíče nikde nejsou. A já už musím jít, jinak bych přišla do práce pozdě. Co naplat. Zabouchnu dveře a odcházím. Zkouším volat Petrovi, ale on už má jen hlasovou schránku. Což jsem ráda, protože jinak by se rozčilil a posléze i já. Napsala jsem jen sms, že jsem nenašla klíče a že na něj budu čekat u sousedů. Umím si představit, jak se rozběsní, až zjistí, že dům zůstal nezamčen, že jsem jen zabouchla. Nic naplat. Na to se neumírá.
"Kolikrát jsem ti říkal, že jsi nezodpovědný jedinec. Jsi jak malé dítě, to se také tak chová, ale ty jsi dospělá, člověk se na tebe nemůže v ničem spolehnout" řve na mě můj choť od chvíle, kdy mě spatří. Venku už je tma, den byl pro mě nekonečně dlouhý, protože jsem se nemohla dostat domů. "Kam jsi ty klíče dala? Víš, kolik bude stát výměna zámku?" nepolevuje Petr. Snad už mám Alzheimera. Vybavuje se mi tolik věcí z dětství, ale kde jsem zaparkovala, to už si nepamatuji. A nepamatuji si i jiné věci. Kam položím brýle, a teď to platí o klíčích. Běhám po domě a hledám klíče. "Hledej!" popohání mě choť a já si připadám jak pes, jdoucí po pachatelově stopě. (Jenže já nemohu nic vyčenichat). Petr mi nepomáhá, jde si dát pivo do mrazáku. "Nech všeho hledání a rychle ke mně. Slyšíš, rychle ke mně nebo tě roztrhnu!" řve jak smyslu zbavený. Letím do kuchyně a tam zcepením.
Petr stojí před otevřeným mrazákem a ukazuje na klíče. Klíče jsou na světě. Našly se v mrazáku. A kdo je tam dal? No přece nezodpovědný jedinec...
Helena Vlachová
Svým založením jsem idealistka
I když jsem založením idealistka, nemohu se svou maličkostí připodobnit k Johnu Lennonovi. Nicméně se mohu vyjádřit vůči panu Babišovi a jeho propagandistické rétorice. Totéž lze vznést i vůči SPD.
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1262
- Celková karma 21,93
- Průměrná čtenost 1113x