Když naděje neumírá, aneb když ryba od hlavy voní

Vyprávění ženy o tom, jaké to je, když pracuje na škole, na níž všechno funguje, studenti i učitelé jsou motivováni

Motto "Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co nového se na zemi stane." (Kazatel, Nepolevuj ve svém díle)

Když v životě něco nefunguje, neznamená, že se vzdám a že zanevřu. Tak by tomu určitě být nemělo. 

Poštěstilo se mi, že jsem se dostala v září na školu, kam není jednoduché se dostat (není soukromá). Platí pro studenty i pro pedagogy. Jako učitelka angličtiny jsem měla nejprve pracovní pohovor s ředitelkou školy. Rozhovor se vedl v angličtině. Pak jsem musela předvést své schopnosti před třídou a ukázat, jak učím. Na základě tohoto mně paní ředitelka sdělila, že mě bude do týdne informovat, zda mě bere. A stalo se. Jsem na této škole, jež mě motivuje (a nejen mě), představuje českou školu 21. století, a já si tak mohu říci, že naděje neumírá.

Do školy se můžete dostat jen čipem a už samotný vstup do budovy na vás dýchne svou atmosférou. Dýchne na vás pracovní duch, kreativita, provozní nástěnky s informacemi o konkurzech a vším potřebným, co studenty i učitele zajímá. Vedení školy je naprosto profesionální, tomu odpovídá vybavení tříd, pořádek, jinými slovy, tato škola je rájem pro učitele i pro studenty. Na této škole je vše o úctě, naslouchání, ochotě kdykoli pomoci, zkrátka tady ryba od hlavy voní. A je to vůně o lidské důstojnosti, o lidské vlídnosti, o naslouchání druhému. Tady musí být každý pedagog plně kvalifikovaný a nevládne zde "Já na bráchu, brácha na mě."

Nesetkáváme se zde s nesmyslnostmi typu: "Během hodiny nesmí žák přijít do třídy ani se pohybovat po budově školy - zákaz WC , nekomunikujeme s žáky ani s rodiči přes internet, mobilní telefon...Kontrola psychohygienických podmínek - zavřená okna, v zimě zákaz otevírat okna i během hodiny kvůli úniku tepla." Něco takového může do pokynů pro učitele dát hlupák a člověk, jemuž je demokracie cizí a krom toho nechává suplovat hodiny neodborně, aby nemusel platit přesčasové hodiny. Je to vůči studentům diskriminující a je jim upíráno právo na kvalitní vzdělávání. To neplatí pro školu, jejíž vedení má zájem, aby měli studenti i vyučující co nejlepší pracovní prostředí.

Na této výběrové škole je studentům dovoleno odejít na WC během vyučovací hodiny, mohou se pohybovat po budově školy, mají "odpočinkovou zónu", se studenty i rodiči můžeme komunikovat emailem, mobilním telefonem. Větráme, protože čerstvý vzduch je pro pracovní podmínky nezbytný. Na této škole se topí, studenti nesedí v kabátech a bundách. Nevládne zde žádný chaos, panuje zde přirozená sebekázeň a disciplína. Na škole se volně dýchá, protože vychází z demokratických principů. Žádný formalismus. Škola je šetrná k životnímu prostředí, žádné zbytečné papírování, pokud možno vše on-line (třídní knihy apod.), šetří se elektrickou energií, třídí se odpad.

Na české školství jsem nezanevřela, jen mě mrzí, že ne všichni žáci, studenti a učitelé mají možnost být na škole, jež je motivující a kvalitní. Mám dlouhodobé zkušeností s výukou angličtiny na školách, ale i ze soukromé výuky, která mi umožnila profesní růst. Stala jsem se examinátorkou cambridgských zkoušek a svou práci miluji. Mohu porovnat, kde to funguje a kde je to na bačkoru. Aby bylo naše školství opět na úrovni, musí odejít nekvalifikovaní učitelé, času na doplnění kvalifikace měli dost, stejně tak musí ze škol odejít ředitelé s komunistickými praktikami, protože oni neuznávají jiný názor než svůj a v případě nesouhlasu jsou schopni vás perzekvovat obdobným způsobem, jak tomu činili ředitelé škol v předlistopadové době. A protože mi na našem školství velmi záleží, jsem připravena o tom napsat do Bruselu. Jak jsou studenti některých škol diskriminováni, jak na školách vyučují nekvalifikovaní učitelé, jak se obchází zákon. Člověk se musí umět postavit zlu, nesmí mít strach, protože strach je něco, na čem diktátoři a manipulátoři budují své mocenské postavení.

Komunisté v mém životě skončili v listopadu 1989, poznala jsem, jak diskriminovali studenty i učitele. Jsou jako rakovina. Stejně jako tato zhoubná choroba začínají nevinně, aby pak přišly kruté konce. Nikdy je nevolím a volit nebudu. Ze zásady a z úcty k paní Miladě Horákové.