Kyperská rošáda 5. část

Jak to tedy dopadne s hrdinkou, která se octne sama s taxikářem? Jak to dopadne s jejím synem? Ztratil se? A co manžel alkoholik? Jak ten se vyrovná s touto situací? Zvu všechny čtenáře k dalšímu čtení. Helena Vlachová

Uvědomuji si, že nevím, kde je Marek, a k tomu se mi nabízí tento mužský. Mám strach jej odmítnout, mám strach jej rozčílit, protože jsem do něj vložila své veškeré naděje. "Nezlobte se, ale asi bych za nic nestála, pořád musím myslet na Marka." Vzal to bohorovně, žádné rozčilování. "Nevadí, není snad všem dnům konec, líbíš se mi a rád bych se s tebou ještě sešel, než zase odletíš. Svého času jsem měl milenku z Maďarska, létala sem dvakrát ročně," přešel lehce do neformálního tónu. Aspoň tak. Že nenaléhal. "Tady je moje vizitka, myslíš, že mi budeš moci zavolat, rád bych se s tebou ještě viděl. "A nemáš chuť na dobrou čokoládu?", s úsměvem mi podává pravé belgické pralinky, kterým lze těžko odolat. Mimoděk mi rukou zavadí o koleno a nechává na něm lehký dotek. I přes vypjatost celé situace si uvědomuji teplo a hebkost, které mnou projely. Tělesnost (jako by tělo nechtělo uznat úzkost, jíž jsem byla plná). Pustila jsem se raději do mlsání, abych ztlumila neklid a signály svého těla (zatímco Hynek řeší problémy rumem, já inklinuji ke sladkostem). Vychutnávala jsem čokoládové pokušení, které mi přinášelo jisté zklidnění."Máš ráda hudbu?", zeptá se mě Adam. Jen jsem s úsměvem přikývla a autem se rozezvučely tóny Morriconeho hoboje (Absurdní situace. Jsem plná strachu o svého syna a přitom mi tělem projíždí slast násobená mollovým hobojem). I přes veškerou prekérnost situace jsem cítila jistou dávku souznění s Adamem. Hudba a čokoláda způsobily, že když jsme přijížděli ke Green Gardens, nabyl jsem jistoty, že tam Marek je. A také jsem věděla, že se chci s Adamem znovu potkat. Přitahoval mě. Za manželství s Hynkem jsem v sobě umrtvila své ženství (snad to způsobila Hynkova neohrabanost a absence jakékoli krativity v oblasti sexu, snad i fakt, že Hynek uléhal do našeho společného lože v pletené čepici z Markova batolecího období, neboť šetřil na všem, topení nevyjímaje) a stále více jsem se vyhýbala tělesnému kontaktu s ním. Adam vstoupil do mého života za podivných okolností. Hledám svého syna a přitom cítím touhu se s tímto mužem milovat. Neznám jej a přitom mám pocit, že o něm vím vše. Je plný lidského tepla a já cítím, jak pozvolna pookřávám. Zmrzlá duše soužitím s Hynkem taje, jako by se probrala ze zimního spánku. Je sněženkou.

Kde jsi, prosím tě?", zařval na mě Hynek, když jsem vystoupila z auta. Pobíhal nervózně po chodníku a bylo na něm vidět, že je pořádně naštvaný. "Kde bych byla, víš přece, že jsem se vrátila pro Marka. Kde je?"