Po čem touží český důchodce

Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...

Při pohledu na dnešní sedmdesátníky či osmdesátníky člověku srdce neplesá. Mnozí ze seniorů se pohybují s obtížemi, dá se říci, že své tělo zanedbávali, když byli mladí, a teď se jim to vrací. Platí pro ty, pro které byla cizí jakákoli fyzická aktivita, nehýbali se, nepěstovali kondiční běh či jinak nezaměstnávali své tělo, nelze se divit, že dopadli, jak dopadli. Jejich nejčastějším tématem konverzace bývá stýskání, stýskání o tom, jak život teď nestojí za nic, jejich tématem jsou nejrozličnější zdravotní neduhy, lamentace nad současným zdravotnictvím, jaká je drahota dnešní vlády, že za Babiše bylo líp. A bude zas líp, vždyť my si jej znovu zvolíme. Jako jsme si jednotně zvolili Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobodu či Husáka. Velebí svého guru - bývalého soudruha a estébáka Babiše, za něho se, panečku, dobře žilo. Rozdával nejen koblihy, ale i peníze. Zato dnešní vláda. Čert aby ji vzal!

Po čem dnešní důchodce touží? Aby se vrátil čas, čas, když jsem byl mladý, měl jsem svůj chlíveček, je jedno, že se v něm tísnilo několik generací, byl to chlíveček, v němž jsem spokojeně pochrochtával, jídlo jsem dostal, co mi scházelo. Nemusel jsem nic rozhodovat, za mě rozhodovala Moskva a já měl po starosti. To se, panečku, žilo. Všechno bylo všech, ze státního krev netekla, a že jsem nemohl nikam vycestovat, mi nevadilo. Všichni se měli dobře. Jen považte. Takový Jurdásek. Jak ten se měl. Dělal na šachtě a kolik toho domů nanosil. Žádné uhlí, ale pořádné věci, které se hodily do domácnosti. Stačilo mít třeba výdejku na materiál v hodnotě pěti tisíc. Jurdásek byl odjakživa všemi mastmi mazaný, jen tak si někdo na něj nepřišel. A když si přišel pro materiál, dokázal se pokaždé se skladnicemi domluvit. Jim nechal tisícovku, ať si vyberou, co ony potřebují, a on si vybral věci za čtyři tisíce. Nikoho nikdy nezajímalo, že byla výdejka napsaná na něco jiného. A tak si Jurdásek vyfasoval kožené boty "baťovky", ještě dnes v nich honí vodu, k tomu dostal kabát, spoustu žárovek a jiné věci, jimiž jeho domácnost vzkvétala. A když se mu zadařilo ukrást toaletní papír a mýdlo, jeho rodina hodně ušetřila. Nebo si vezměme Horejska. Ten dělal v mrazírnách. Člověk by řekl, že se tam repetal zimou, ale kdepak. Dělat za bolševika v mrazírnách bylo velké terno. O tom Horejsek ví své. Nanosil domů tolik masa, že by si byl mohl otevřít řeznictví. Žádné kontroly na vrátnici, vrátní byli se vším srozuměni a Horejska měli rádi. Vždy jim z kradeného masa něco dal. A to nebylo jen tak ledajaké maso. Byla to pravá svíčková, není divu, že se u Horejsků klepaly bifteky několikrát týdně, maso dávali i svému psu, který už byl tak přežraný, že nad svíčkovou ohrnoval čumák. Nebo Nováčková. Kuchařka ve školní jídelně. Ráno odcházela do práce jen tak nalehko, po skončení pracovní doby se domů ploužila obtěžkána plnými taškami jídlem z jídelny. Živila nejen sebe, ale i rodinu svého syna. Na jídle ušetřili hodně peněz, není divu, že každoročně jezdili na dovolenou k moři do NDR. A znáte Kučeru? Angažoval se v odborech a to mu přinášelo spoustu výhod. Že by byl platil za dovolenou tak nehorázné peníze ve srovnání s dneškem, kdy cestovky samou hamižností nevědí, kolik by vám naúčtovaly, se u něj nikdy nestalo. Kdepak. Na odborářské rekreace nedá Kučera dopustit. To se, panečku, cestovalo. Za hubičku. Výhody, výhody, samé výhody, to se pěkně žilo, když nás řídil Stalin nebo Brežněv, to si myslí nejeden český důchodce.

Dnes už se nedá tolik krást, jak tomu bylo kdysi. Českého důchodce v supermarketu poznáte krom nemožného oblečení ve stylu "ruský mužik" i podle toho, že mu nestačí jen jeden plastový sáček. Zpravidla si jich nabere pořádný ranec a s ním hup do nákupní tašky (zpravidla "ervéhápky" = taška na kolečkách). A proč tolik sáčků? Na nich se dá také hodně ušetřit, protože je používá místo pytlů na odpad. Každý, kdo žije s důchodci pod jednou střechou, si může všimnout, že důchodci odnášejí odpadky v plastových sáčcích ze supermarketu. V oddělení ovoce a zeleniny se může také stát, že jeden kousek ovoce zmizí v kapse našeho seniora. A když jich takhle nasbírá víc, může se upéct dobrý koláč. A to je velké mňam.

Kdeže ty loňské sněhy jsou. Už to sice nikdy nebude takové, jako když jsem byl mladý, ale nějaká ta radost stále pro českého důchodce je. Může se radovat z bývalého soudruha Babiše, který zadarmo rozdává koblihy, a zase bude. A nejen to. Ti nejvěrnější z nejvěrnějších se mohou těšit, že na ně bývalý aktivní soudruh Babiš nezapomene. Vždyť kdo vám dá dnes něco zadarmo? Nikdo. Ta fialová vláda už vůbec ne. Ale bývalý soudruh Babiš, věrný komunista, je tu proto, aby rozdával ze státního, jak tomu bylo kdysi, však on už si umí poradit. Našetřil si pro sebe, není divu, že přišel k takovému majetku, našetří i pro českého důchodce. A po tom český důchodce touží...