Střípky ze Zanzibaru

Jsem stále plna dojmů z toho, co jsem na Zanzibaru prožila. Něco velmi okouzlujícího, něco velmi silného, co se ve mně natrvalo zapsalo. Peníze se zúročily zážitky, které nikdy nepodlehnou inflaci.

Lidé na ostrově nemluví moc anglicky, dá se říci, že většina z nich mluví jen svou rodnou svahilštinou. A ti, kteří si něco z angličtiny osvojili, velmi často nepochopí, na co se jich tážete, a vznikají tak vtipné situace. Tak třeba. Řidič, který nás vezl na jeden z výletů, zastavil na čerpací stanici. Zeptala jsem se jej "Where are the toilets?" (Kde jsou toalety?) On zřejmě tím, že zaslechl slovo začínající na "t", ukázal na svůj vůz a řekl "Toyota". Nebo v restauraci v našem hotelu. Chtěla jsem po obsluhujícím muži jen kousek ananasu "Just a piece, please." On zaměnil slovo "piece" (kousek) se slovem "piss" (vyčůrat, ale velmi vulgárně), ukázal mi směrem na toalety. Pokud jde o toalety, v hotelovém rezortu jsou všechny čisté a voňavé. Opustíte-li hotelový komplex a potřebujete-li jít na WC, může to být problém. Na jednom z ostrovů, jenž jsme navštívili, jsem hledala toalety. Byly tam, v podstatě tam byl jen jeden záchod pro všechny, poplatek činil 1 USD, ale my měli jen 10 USD. Situace s provozovatelem WC těžko řešitelná, nakonec mi místní paní dala jejich bankovku (mají tam šilinky), rovnající se hodnotě 1 USD. Protože na toaletě bylo málo papíru, požádala jsem muže, zda by tam nemohl dát víc, ale on řekl, že nemá...Záchod nebyl splachovací, vedle stál kýbl s nádobkou, jíž jste to, co vyšlo z vašeho těla, spláchli...Zřejmě používají vodu z oceánu, té je tam dost...Jinak pokud jde o oceán, jeho teplota mohla být cca 35 stupňů.

Dále je zapotřebí vědět, že si s sebou nemusíte měnit peníze na jejich šilinky, o ty oni nestojí. Můžete platit v eurech či dolarech. Manželský pár z Čech, s nímž jsme se seznámili, chtěl vyměnit šilinky na eura nebo na dolary, ale nepodařilo se mu to. Můj syn si jejich peníze vzal a zašel za majitelkou hotelu, vedl s ní dlouhou diplomatickou konverzaci, nakonec svolila a šilinky vyměnila za eura.

Zanzibar je velmi bezpečný, nemusíte mít obavy, že by vás někdo okradl, nebo vám něco ukradl. Z hotelového komplexu můžete jít do města, to není jako v Egyptě, kde jste zavření v areálu hotelu jako v ZOO. V tomto směru je Zanzibar příjemně svobodný. Jezdí se tam vlevo, většina aut tvoří toyoty různého typu. Místní řidiči jsou opravdoví mistři, protože řídí v něčem, co postrádá jakýkoli systém, vše spíš vypadá jako pořádný chaos, ale oni v něm bezpečně fungují. Některé prostředky veřejné dopravy vypadají jako otevřené dodávky, v nichž sedí natlačení lidé, a ten, kdo se nedostane dovnitř, se jednoduše zavěsí na rám v zadní části vozu.

Personál a služby hotelu Waridi, v němž jsme byli ubytovaní, funguje na jedničku. Už třeba tím, jak pozdě jsme do hotelu přijeli a oni na nás čekali s večeří. Odjížděli jsme dopoledne, bylo nám líto, že už budeme bez oběda, nevěděli jsme, co nás při zpátečním letu bude čekat. Jenže hotel nás překvapil. Připravil nám časný oběd, všichni nás obsluhovali s úsměvem a grácií. Nezapomenutelné. Stejně tak jsou nezapomenutelná jídla, která jsem tam ochutnala poprvé. Třeba mečouna. Ryby moc nejím, ale ryby na Zanzibaru chutnají úplně jinak než v jiných zemích. 

Nádhera. Pocit naplnění, pocit štěstí. Že jsem tam mohla být a že se tam třeba jednou vrátím. Jak říká František Halas "Já se tam vrátím...."