Jak jsme cestovali s rodiči
V dnešním blogu napíšu něco o tom, jak jsme cestovali s rodiči. Byly to doby vlády soudruhů, výběr zahraničních cest byl proto značně limitován, ale dalo se.
Dětství se velmi podepisuje na osobnosti každého, zpravidla to, co se v našem dětství děje, se později podepisuje na tom, co máme rádi, a naopak, co rádi nemáme. Ze svého dětství si bezesporu odnáším nebýt líná, spoléhat se v životě jen a jen na sebe...ale co mě snad nejvíc determinovalo, byly prázdniny s rodiči. U nás se nekonaly žádné pionýrské tábory (dle mého tatínka jsme si školního drillu užili víc než dost), nekonaly se žádné odborářské rekreace (dle mého tatínka má cestovat, na co člověk má, na co si vydělá), u nás se od mých jedenácti let začalo cestovat do zahraničí.
Naší první zahraniční cestou byla Jugoslávie, chci jen podotknout, že nás soudruzi pustili jen jednou, na Západ nikdy. Tenkrát naše rodina vlastnila východoněmecký vůz zn. Trabant combi v bleděmodré barvě. Vzpomínám si, že když jsme přijeli na hranice, celníci se nám smáli a poukazovali na to, že se nazpátek vrátíme jen se skeletonem auta, že se nám v jugoslávském horku auto roztaví. Ale neroztavilo. Ve Rijece jsme poprvé spatřili moře, ucítili jeho vůni a byl to pro nás tak velký emocionální zážitek, až nám z toho s bratrem drkotaly zuby. Nikdy tento zážitek ze své mysli nevymažu. Jako rodina jsme vlastnili i kameru, maminka natáčela celé pobřeží až k Dubrovníku, kde jsme se ubytovali v jednom kempu. Město jsme si šli prohlédnout v tom největším horku, a protože jsme neměli peníze nazbyt, maminka vydlabala z okurek pohárky a my pili vodu z kašen. Nic se nám nestalo, naše těla tuto vodu přežila...Neměli jsme peníze chodit do restaurace, maminka připravovala veškeré jídlo na propanbutanovém vařiči, pouštěla se dokonce i do koblih, které nám tolik chutnaly, když jsme se s bratrem vraceli z potápění v moři.
Po Jugoslávii jsme cestovali každý rok do Bulharska. To už jsme měli automobil české výroby Škoda MB 1000 v barvě cihlově červené. I Bulharsko nám učarovalo, cesta trvala tři dny, podotýkám, že řídil jen můj tatínek, maminka ŘP nevlastní. Mí rodiče si nikdy nepřipouštěli myšlenku, že by se nám cestou mohlo něco přihodit. Měli takto mozek nastavený, nic se nám tedy nepřihodilo. Skepticismus a pesimismus neměly v naší rodině místo. Z cest k Černému moři se mi uchovala spousta vzpomínek. Tak třeba. Jednoho roku s námi cestovali teta se strýcem. V Bulharsku nebyly prodejny zásobované jako dnes, maso se shánělo těžko, totéž platilo o zelenině. A jednoho dne teta sháněla zeleninu. I zastavila jednoho místního a zeptala se jej česky s ruským přízvukem. "Gdě zelenina?" Bulhar zprvu nechápal, ale pak mu to docvaklo a odpověděl "Za Leninom?" a ukázal nám, kam máme jít. Poslal nás do parku se sochou Lenina. Inu, vždy se vyplatí hovořit alespoň základy řeči země, kterou navštívíme.
Když jsme se vracívali domů, v Maďarsku jsme pokaždé kupovali jejich výborné uzeniny - čabajky či jiné klobásy, uherský salám, protože toto nebylo u nás k dostání. Jednoho roku vypukla v Maďarsku kulhavka a slintavka a byl přísný zákaz dovoz potravin. I přes tento zákaz rodiče lahůdky nakoupili a bylo to cítit v celém autě. Před hranicemi vydal můj tatínek rozkaz "Kdyby nám chtěli jídlo zabavit, nic jim nedáme, sedneme si a všechno sníme." Při této představě se nám protočily panenky, nicméně jsme hranice projeli bez problémů.
Z maďarské Budapešti si také odnáším jeden nezapomenutelný zážitek. Maminka chtěla navštívit Margitiny ostrovy a tolik na tatínka naléhala, až jí jednou vyhověl. Jenže tenkrát bylo v Maďarsku velmi špatné značení silnic a my se z toho důvodu v Budapešti ztratili. Jezdili jsme od čerta k ďáblu, tatínek vzteky roztrhal slaměný klobouk a vyhrožoval mamince, že ji vysadí u nádraží a pošle domů vlakem (to by ale musel na nějaké nádraží natrefit). V této vypjaté situaci se za naše auto zavěsili jiní Čechoslováci, kteří se také očividně ztratili a nějak si mysleli, že my se v maďarské metropoli vyznáme. A můj tatínek, který si toho všiml, jel a jel, až jsme dojeli ke hřbitovu. Krajani za námi. A abychom nebyli za pitomce, tatínek přikázal "Vystupte, přece jim nedáme najevo, že jsme zabloudili." A tak jsme poslušně vystoupili, jako že se jdeme podívat na hroby...
Příběhů z cest mám přehršel, myslím si, že navštěvovat cizí končiny je velkým bohatstvím, jež vám nikdo nevezme. Nač trčet doma, mít konto v bance a přepočítávat peníze...takové bohatství je jednomu k ničemu, protože jednou si nás ta zubatá s kosou vezme tak, jak jsme se narodili. Peníze by měly sloužit k našim radostem, měli bychom si jich umět užít, nikdy bychom z nich neměli učinit svou modlu. Cestovat je něco, co nás posiluje, udržuje v akceschopnosti, jsme zdravější, odolnější, máme optimističtější pohled na svět. To je jedním z důvodů, proč tu jsem a budu...
Helena Vlachová
Komunistická zrůdnost
Komunismus je stejná ideologie jako nacismus. Je zrůdnější v tom smyslu, že jde proti vlastním lidem.
Helena Vlachová
Ze školních lavic
Velmi ráda vzpomínám na gymnázium, kde jsem začala učit po VŠ. Byla jsem mladá, poprvé jsem ochutnávala, jaké to je, když stojíte za katedrou a před vámi studenti, kteří vám vaše začátky nikterak neulehčují.
Helena Vlachová
Svým založením jsem idealistka
I když jsem založením idealistka, nemohu se svou maličkostí připodobnit k Johnu Lennonovi. Nicméně se mohu vyjádřit vůči panu Babišovi a jeho propagandistické rétorice. Totéž lze vznést i vůči SPD.
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 1264
- Celková karma 21,81
- Průměrná čtenost 1111x