Motto "Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých zůstane ušetřeno." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 11.21)
Naděje umírá poslední. Příliš jsem nedoufala, že by se mohla situace u nás zlepšit. Že bychom se s konečnou platností rozloučili s komunisty, že by Babišova vláda dovládla. Ale stalo se. Naděje nezemřela.
Babišova arogance, jeho propaganda, jeho praktiky, poplatné komunistům, neb byl před Sametovou revolucí jedním z jejích aktivních členů, se zdály být neotřesitelné. Zdálo se, že si lidé u nás zvykli na to, že tu máme předsedu vlády, jehož lustrační osvědčení není čisté, že jde o bývalého soudruha s aktivitami v StB. Vypadalo to u nás tak, že ať premiér čelí jakémukoli problému, lidé se stali vůči všemu imunní. Jako by už postrádali soudnost a bylo jim jedno, do jakého marasmu se díky Babišově vládě propadáme. Protože vláda Andreje Babiše byla především vládou postrádající slušnost a důstojnost. Andrej Babiš si s sebou do politiky přinesl to, nač byl zvyklý z byznysu. Hrubost, v níž neměly morální hodnoty místo. A protože jeho hnutí ANO je v podstatě one man show, jemu podřízení ministři se podle toho chovali. Snad nejmarkantněji se projevovaly jeho ministryně Schillerová, Dostálová a Benešová. Lze je označit za neúnavné bojovnice za zájmy Agrofertu. Samotný premiér nese veškerou zodpovědnost za smrt tolika lidí v pandemii. Čím vyšší pozice ve společnosti, tím vyšší zodpovědnost. A on jako premiér pandemii nezvládl. Nezvládl toho více. Krom pandemie je to státní rozpočet. A lidem došla trpělivost, s níž Andrej Babiš a jeho podřízení nepočítali. Stejně jako komunisté podlehli kouzlu moci, v jejíž neochvějnost a neporazitelnost věřili, stejně tak zřejmě uvažoval premiér Babiš. Tomu odpovídala i tisková konference, kdy už bylo patrné, že hnutí ANO volby nevyhrálo.
Na tiskové konferenci Andrej Babiš podal výkon, na nějž jsme u něj zvyklí. Nebyl to ani zbla projev státníka, protože on se v životě chová především jako predátor, bylo naprosto očividné, že neunese neúspěch, postrádal sebereflexi, pokoru a viníky hledal všude jinde než v sobě samotném. Bylo patrné, že tento člověk pohrdá demokratickými principy, příkladem toho je fakt, že se vysmíval Poslanecké sněmovně, tento člověk neumí uznat svou prohru, s níž vůbec nepočítal. O jeho jazykových schopnostech není potřeba se zmiňovat. Co mu nenapíše jeho PR, on sám vyjádřit nedokáže.
Mnoho lidí u nás včera prožívalo podobné okamžiky, jako když se stali naši hokejisté mistry světa na olympiádě v Naganu. Naši hokejisté to dokázali a lidé po celé zemi slavili. U nás zvítězila demokracie, zvítězili politici, kteří si za svůj cíl dali slušnost, důstojnost, spojování lidí, žádnou polarizaci společnosti. Velký dík patří všem voličům, kteří se dokázali zmobilizovat a ukázat, že doba komunistů i vláda Andreje Babiše budou minulostí. Velký dík patří i organizátorům Milionu chvilek. V letošních volbách zazářil Vít Rakušan, získal nejvíce hlasů. A za ním se řadí Petr Fiala. Lidé těmto pánům uvěřili a dali jim svůj hlas, věří, že zůstaneme prozápadně orientovanou zemí, že tu s námi nadále zůstává Václav Havel a demokracie. Opět přijdou časy, kdy budeme pyšní na to, že jsme sice malou zemí v srdci Evropy, avšak s lidmi, kteří si zasluhují obdiv za to, že to nevzdali. Že dokázali dát konečné sbohem bolševikům, ale vypořádali se i s ostudným premiérem Babišem. Nebude to lehká cesta, vítězové voleb čeká velmi těžká cesta, ale lidé jim věří. Věří, že nepovedou naši zemi v predátorském stylu, jenž nezná bratra, ale jejich principy se stanou slušnost, důstojnost, vstřícnost, spojování lidí, aby se nám tu žilo lépe. Žádná arogance moci, s níž se setkáváme v diktátorských režimech, myslím si, že nám ji dostatečně předváděl premiér Babiš, který si nedokázal uvědomit, že jednou budou jeho dny sečteny. A ony byly, aby se otevřela cesta k nápravě věcí a marasmu, jež tu po sobě zanechala Babišova vláda s podporou komunistů...