Křehká polistopadová dítka

Dovoluji si tvrdit, že to, co se kolem nás v současnosti děje, je s to zvládnout moje generace, případně generace mých rodičů. Kdo je ve v nevýhodě, jsou lidé, kteří se narodili v demokracii.

Motto "Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 12.27)

Dovoluji si tvrdit, že to, co se kolem nás v současnosti děje, je  s to zvládnout moje generace, případně generace mých rodičů. Kdo je ve v nevýhodně, jsou lidé, kteří se narodili v demokracii.

V přírodě platí zákon, jenž nelze zpochybňovat. Je to zákon silnějšího. A tento zákon platí o generaci mých rodičů, zároveň i mé generaci. Nežilo se nám tak dobře, jak se žije současné mladé generaci. Nikdo před námi neumetal cestičky, byli-li jsme postaveni před závažný problém, bylo jen na každém z nás, jak se ke stávajícímu problému postaví. 

Jako příklad mohu uvést srpnovou okupaci varšavských vojsk v roce 1968. Tehdy neexistoval žádný internet, s interpretací toho, v čem se náš národ ocitl, většina národa tuto okupaci brala jako zradu. Komunisté začali časem používat svou propagandu, aby zastavili kritiku a odpor demokraticky smýšlejících lidí. V srpnu roku 1968 byl náš národ jako jeden muž, většina z nás odmítala tanky. I když jsem byla děcko, přesto jsem si dokázala vytvořit svůj vlastní názor. Že to, co nám tu komunisté připravili, bylo hodně špatně. Někteří učitelé museli ze škol odejít. Neplatilo jen o učitelích. Doba žádala po každém, aby se k situaci nějakým způsobem postavil. Zda se zachovat jako zbabělec, zda dělat mrtvého brouka, zda revoltovat, zda emigrovat. 

Normalizace nepřinesla nic pozitivního do mého života, nepřinesla nic přínosného do života lidí, kteří upřednostňují svobodomyslnost a vyjádření svého vlastního názoru. Nebylo lehké v takové době žít, nebylo lehké být odstřižen od demokratických principů, které se začaly rýsovat na jaře 1968, nebylo lehké žít v zoologické zahradě normalizace, která vyhovovala jen určité vrstvě populace. Populace, která uvykla nepoužívat svůj vlastní mozek a raději přistoupila na život v kleci.

Lidé, kteří se narodili po roce 1989, měli a mají jiné možnosti v porovnání s mou generací, případně generací mých rodičů. Narodili se v demokracii, přesto na straně druhé lze tyto lidi litovat, protože tu dochází k neustálému masírování jejich mozku myšlenkami ze Západu, z USA. Bohužel ne vše, co se k nám ze západních demokracií dostává, je přínosem. To věru není. Mladí lidé přestávají časem používat svůj náhled na věc, přestávají používat svůj mozek, což je samozřejmě oslabuje. S příchodem mobilních telefonů se toto ještě více prohlubuje, vede to a stále vede k většímu odcizení, k narůstající digitální demenci. Současná generace neumí zvládat náročné situace, jak tomu bylo v mé generaci, současná mladá generace zlenivěla tím, jak se neustále omlouvá její naprogramovaná lenost. Jejich životním stylem se stala pasivní konzumace života v konzumní společnosti. Žádná vlastní iniciativa, ale prázdnota.

Dnešní děti jsou velmi záhy vedeny k tomu, aby se spoléhaly na informační technologie, na chytré telefony, na digitální techniku, což přirozeně vede k tomu, že přestávají využívat svých vlastních schopností, svého mozku. Sociální kontakt pozbývá významu, dochází k virtuálnímu prožívání vztahů, což je pro lidstvo zhoubné. Zatímco generace mých rodičů či má generace většinu svého volného času trávila venku se svými kamarády, s nimiž si vytvářela své místo ve skupině, generace narozená po roce 1989 toto příliš nezná. Rodiče velmi často volí svým dětem program, vozí je pak do nejrozličnějších kroužků, tím zjevně oslabují vlastní iniciativu a aktivitu svých potomků. 

Dnešní mladé generaci není příliš co závidět. Ano, jde o mladé lidi, ale vzhledem k životnímu stylu, který se k nám dostal zejména z USA, se z nich stávají slabí jedinci bez jakékoli vlastní invence a aktivního přístupu k životu...