Motto "Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák". (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 10.18)
Domnívá-li se někdo, že všichni lidé, kteří dosáhnou seniorského věku, se jako mávnutím proutku změní v laskavé staroušky, se velmi mýlí. Člověk, jenž se nikdy nechoval hezky, bude ke stáru ještě horší. Máme sice v sobě zažité představy, které jsme si vytvořili na základě pohádek, v nichž vystupují dobrotiví stařečkové a moudré stařenky, ale realita bývá mnohdy žalostná. Nedá se říci, že všichni senioři by se měli naházet do jednoho pytle, protože se s nimi nedá vyjít, ale přesto. Najdeme některé, kteří svým chováním znepříjemňují život všech. To plyne z jejich povahového založení i pocitu, že nejsou šťastní. A toto si pak kompenzují problémy, jimiž otravují své okolí.
Většinou v životě potkávám velmi dobré lidi, těm negativním se vyhýbám, neb nic dobrého nepřinášejí. Nicméně musím konstatovat, že mám tak trochu smůlu v tom, že bydlím v domě, v němž převahu tvoří senioři. Na tom by nemuselo být nic špatného, ale bohužel zde žijí tři ženy, které velmi často přilévají olej do ohně nepěkným sousedským vztahům. Senioři v našem domě žijí především letáky. Kvůli nim jsou schopni vyvolat válku, vulgárně se napadat
Tak třeba včera. Vejdu do domu a všimnu si, že na společné nástěnce cosi visí. Nedá mi to, abych si nepřečetla, co tam někteří napsali. "Ty zloději, neodcizuj naše letáky. Nestačilo ti, co bylo u tebe v práci? Ty víš dobře, o koho jde. Styď se, co ti stačí k radosti. Zamysli se nad sebou. Děláš ostudu celému domu." Toto je napsáno na počítači. Někdo k tomu namaloval krávu a dále pak pokračoval těmito slovy "Ostudou jsi ty, anonyme. Zástupce + nečitelný podpis." A aby toho nebylo málo, někdo další přišel se svou troškou do mlýna "Potrefená husa se ozvala, co? To je podpis?" A od toho šipka směrem k nečitelnému podpisu.
Jednou na nástěnce visela informace, že pan X kdysi ukradl kolo. Opět anonym, ale jméno zloděje tam uvedené bylo. Nevím, co je na tom pravdy, ale všimla jsem si, že pan X spolu se svou ženou před domem vydloubli levanduli, kterou jsme tam zasadila. A odnesli si ji na zahradu. Když jsem se jich zeptala, proč je levandule pryč, seniorka mi odpověděla, že jsem jí květinu dala. Lež jako věž. Od jistého času jsem se přestala o záhony starat, protože se květiny ztrácely. A nejen to. Kdykoli jsem záhony upravila, další den se tam válely vyházené odpadky.
Snad nejvíc nepříjemné jsou v našem domě balkónové války. V prvním patře bydlí manželé, muž je pod pantoflem a jeho žena slyší trávu růst. A ponouká jej. Třeba k tomu, aby vzal injekční stříkačku a stříkl vodou na důchodkyni, která byla zrovna na balkóně. Tu to samozřejmě popudilo, vzala lavor s nějakým saponátem a ten na souseda vylila. Krom vodních bitek lze slyšet, jakými nadávkami se senioři častují. V tomto směru vedou prim ženy. Neznám vulgárnějších lidí než tři důchodkyně, žijící v našem domě.
I když v domě nebydlí náctiletí, někteří z nás máme poškrábané poštovní schránky, výjimkou není škrábanec ve tvaru ženského přirození. Schránky byly nové, ale dlouho nevydržely. Někteří ze zdejších seniorů jsou věru vynalézaví, někdy jejich vynalézavost může hraničit s trestným činem. Někdo onehdy natřel schody olejem. A málem na to doplatil mladý muž, bydlící ve třetím patře. Nohy mu podklouzly, jen zázrakem nespadl na hlavu a nic si nezlomil. Tenkrát se strašně rozčilil a doslova řval, že tohle už je na oznámení na policii. Schody pak polil prostředkem na nádobí. Když jsem šla druhý den do práce, seniorka, sídlící vedle mě, otevřela dveře a řekla mi "No, paní Vlachová, vy jste to s těmi schody včera přehnala." To už jsem se ani já neudržela a řekla jí, že nemám čas ani náladu vymýšlet další a další naschvály, které se v našem domě dějí.
Jeden řekne. Takový důchodce, ten skvělý život má. Ale není tomu vždy tak. Pocity nespokojenosti, závist a nesnášenlivost mohou z některých seniorů vytvořit jedince, s nimiž nikdo nechce mít nic společného...