Vládní paskvil

Motto "K tobě Hospodine, pozvedám svou duši, v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou." (Žalm 25, K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši)

Dnešek je významným dnem pro mou vlast, neb se bude hlasovat o důvěře vládě. To, co se tu přes půl roku Andrej Babiš pokouší, nelze nazvat jinak než ubohým paskvilem, ubohou matlaninou, vyvolávající znechucení a odpor slušných lidí. Andreji Babišovi se nedá věřit s ohledem na jeho komunistickou a estébáckou minulost, rovněž se mu nedá věřit, přihlédneme-li ke skutečnosti, jakým způsobem svůj miliardový majetek nabyl. A nelze ani opomenout jeho trestní stíhání. Více než půl roku mu trvalo, než dal dohromady spolčení, jež má být naší novou vládou. To, že se bude jednat o spolčení rozporuplné, se snad už dostatečně projevilo v jeho přípravě.

Máme tu zatím neobsazené místo ministra zahraničních věcí. Má být jmenován Miroslav Poche, ale prezident Zeman si začíná stále více plést, že naše země není prezidentskou demokracií, nýbrž parlamentní. Ale zkuste to vysvětlit někomu, kdo si své zdraví zničil celoživotním alkoholismem, jež se výrazně podepíše na každém. Prezidenta nevyjímaje. Sociální demokracie sice hlásá, že bude trvat na jmenování svého kandidáta, ale jejich slova lze jen brát jako poštěkávání psa, jenž nekouše. Čili jinými slovy trapárna. 

K velmi tristnímu obrazu nové vlády přispěla i kauza Taťány Malé, již jsem v jednom ze svých blogů přirovnala k hračce, kterou jsem koupila svému synovi, když byl malý. Byla to slepice na klíček, která když se natáhla, zobala a zobala. To, že se něco takového stalo nakrátko ministryní spravedlnosti, aby nakonec muselo rezignovat, neb se objevila obvinění z plagiátorství diplomové práce, je snad dostatečnou ukázkou matlaniny, která má být naší novodobou vládou.

Demokraticky smýšlející lidé v mé vlasti tu stále ještě jsou, není jim lhostejné, že tu budeme mít poprvé od listopadu polokomunistickou vládu, jež se od samého počátku jeví jako velmi nepovedená. Je zapotřebí neustále ukazovat na spoušť, jakou komunisté po sobě zanechali. Kolik po nich zůstalo zavražděných lidí, kolik zmařených lidských životů, kam až dovedli ekonomiku, nakolik zpustošili myšlení lidí. Komunisté nesou odpovědnost za okupaci naší země v srpnu 1968. Z toho všeho jsme se ještě vůbec nedostali a mají opět dostat slovo. Komunisté nikterak neskrývají svou náklonnost k Rusku, od něhož se však musíme rovněž držet dál. 

Dnes bych ráda ukončila svůj blog citátem Jaroslava Seiferta, jenž dostal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu, ale nemohl si ji osobně převzít. Tento velký český básník byl jedním z prvních signatářů Charty 77, což mu soudruzi neodpustili. Jejich perzekuce si Jaroslav Seifert užil víc než dost, stejně jako jiní, kteří odmítali zrůdnost komunistické ideologie. Je opravdu výsměchem, že se v naší novodobé historii komunisté dostávají k moci. Proto je nutné neustále připomínat, co všechno způsobili, kdo všechno vyšel z jejich řad. Byl jím i současný premiér Andrej Babiš.

Ale zpět k citátu Jaroslava Seiferta. Jeho "Zvracející Francouz je mi bližší než zpívající Rus," není zapotřebí jakkoli komentovat. 

U mě má současná vláda mé rozhodné NE a vím, že nejsem a nebudu jediná, kdo nesouhlasí se složením vlády, o jejíž důvěře se má dnes hlasovat...