I tohle se může stát

Motto "Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat, je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat, je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat..." (Kazatel 2 - 3, Všechno má svůj čas, 3.1, 3.2, 3.3, 3.4, 3.5)

Představte si následující situaci. Váš člen rodiny musí do nemocnice a vy počítáte s tím, že se vrátí. Nešel tam s ničím vážným, přesto se něco stalo a všechno je úplně jinak. Náhlá změna situace, která vám vašeho blízkého nevrátí do života, a když už ano, skončí někde na eldéence.

Tento příběh se nestal v mé rodině, ale v rodině mých známých. Jejich bratr ve věku přes šedesát onemocněl chřipkou, a protože se jeho stav zkomplikoval, odvezli jej do krajské nemocnice. Rodina nečekala nic vážného, protože je lékaři uklidnili. Bylo možné příbuzného navštívit a všichni viděli, že se pozvolna zotavuje. Jenže jak už to v životě bývá, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. 

Nemocný muž šel na toaletu a tam se začal dusit. Nikdo nebyl poblíž a on ztratil vědomí. Nikdo neví, jak dlouho na toaletě pobyl, někdo jej tam nakonec objevil a lékaři začali s oživovacími pokusy. Podařilo se jim nahodit srdce a uvedli pacienta do umělého spánku. Následující den o všem uvědomili příbuzné a ti byli v šoku. Byli však uklidněni, že je muž mimo ohrožení života. Jen spí. 

Lékaři rodinu zprvu ujistili, že pacient musí být v umělém spánku, aby si tělo odpočinulo. Když za ním přijeli, čekalo je další překvapení. Jejich příbuzný už v nemocnici nebyl, převezli jej do okresní nemocnice, aniž by o tom kohokoli z rodiny informovali. Rodina byla šokována, ale nemohla nic dělat.

A tak onen pacient nadále spí. Je v umělém spánku a lékaři tentokrát už blízké připravují na nejhorší. Udělali mu vyšetření mozku a prognóza není vůbec dobrá. Kdyby se probral, je nutno počítat s tím, že bude mít poškozený mozek a nebude schopen se o sebe sám postarat. Další šok, s nímž se rodina musí poprat. Řeší dilema, co by bylo pro bratra vůbec lepší. Aby raději odešel na onen svět nebo aby mohl žít, ale byl cele odkázán na pomoc jiných.

Jdete do nemocnice, dá se říci s banalitou, ale nemusíte se už nikdy vrátit. Nebo se vrátíte a bude z vás troska, která nebude ani schopna se sama najíst. I o tom je život. Proto bychom se měli radovat z každého dne, kdy nás tělo nezlobí...